Dobrodružství na záchodě - ovšem ne moje :-))))

21.Leden 2008

drsnej textík jsem našla někde na netu

Moje máma byla horlivou navštěvovatelkou veřejných záchodků. Od maličkame brala s sebou na záchod, učila mě očistit prkénko toaletním papírema potom ho po obvodu pečlivě poklást kousky papíru. A nakonec mi kladlana : "Nikdy, nikdy si nesedej na mísu veřejného záchoda." Pak miukázala záchodovou "pozici", která spočívá v balancování nad mísou vpolosedu, aniž by se tělo jakýmkoliv způsobem dotklo prkénka.
To bylo před mnoha lety. Ale ještě dnes, i když už jsem dospělá, je promě bolestně obtížné tuto "pozici" vydržet, když je můj močák těsně předexplozí.
Když "musíš jít" na veřejný záchod, narazíš na frontu žen, která působídojmem, že zde lze koupit trenky Brada Pitta za poloviční cenu. Taktrpělivě čekáš a mile se usmíváš na ostatní, které mají taktéždiskrétně nohy křížem a konečně se ocitly ve skupině, kde lze mluvit ovšech těch blbostech, o kterých normálně mluví jen ženy ve frontě načůrání.
Konečně jsi na řadě. Zkontroluješ pod dveřmi všechny kabinky, jestliuvidíš nohy. Všechny jsou obsazené. Konečně se jedna otevře a ty téměřvystrčíš z kabinky osobu, která ji až dosud okupovala. Vsoupíš azjistíš, že zamykání dveří nefunguje. Nevadí....., podržím je rukou.Chceš si pověsit kabelku na háček, který by měl na dveřích být,ale..... žádný tu není, tak si ji pověsíš kolem krku a sleduješ, jak sepod tebou houpe, a snažíš se nevnímat, jak ti ucho od kabelky "stíná"hlavu, jelikož máš kabelku plnou bordelu, který sis tam po dlouhou dobu"střádala" a z něhož většinu věcí vlastně nepoužíváš, ale je důležitéje nosit, co kdyby náhodou....
Ale vraťme se ke dveřím..... jelikož neměly funkční zámek, máš jedinoumožnost - podržet je rukou, zatímco tou druhou si bleskově sudnaváškalhotky a zaujímáš "pozici".....
Úleva...... Áhhhhhh..... Ještě větší úleva..... A najednou ti zazvonímobil - který je samozřejmě v kabelce. To je ta chvíle, kdy ti svalyzačínají vypovídat službu.... Strašně ráda by sis sedla, ale neměla jsičas očistit prkénko ani ho pokrýt papírem, takže stále udržuješ"pozici", nohy se ti klepou tak silně, že by dosáhly 8. stupněRichterovy stupnice, snažíš se nevšímat si toho tenkého praménku, který selepí na míse a od kterého sis ušpinila silónky - což bude určitěvidět!!! Ale mobil už naštěstí přestal zvonit. Abys odpoutala mysl odtohoto neštěstí, začneš hledat ruličku toaletního papíru, aaaaale.....haha! Role je prázdná...! Nohy se ti klepou pořád víc. Vzpomeneš si, žemáš ješte kousek papírového kapesníku, kterým sis před chvílí vyčistilanos. Bude muset stačit. Zmačkáš ho tak, aby sál co nejvíc. Ale jeopravdu malý a navíc je pořád ještě vlhký od toho, jak ses vysmrkala.Vtom někdo vezme za kliku tvé kabinky, a jelikož zámek na dveřích stálenefunguje, dostaneš obrovskou ránu dveřmi do hlavy. Zostra a jako šílenec zařveš: "OBSAZENOOOOOO"!!!!! Zatímco pořádještě přidržuješ dveře volnou rukou, zazvoní znova telefon. Jak sesnažíš ho definitivně vypnout, onen kousek kapesníku ti vypadne z rukypřímo do loužičky na podlaze, o které si nejseš jistá, jestli je vodanebo hmmmm..... che! Nohy už nezvládají vypětí, podlomí se ti a tyletíš naznak, až dosedneš na záchodovou mísu. V mžiku jsi opět nanohách, se štítivým odporem, ale už je příliš pozdě, tvůj zadek užpřišel do kontaktu s těmi všemi původci a formami života z prkénka,které jsi TY, i když jsi měla čas to udělat, předtím neobložilatoaletním papírem, který tu v každém případě nebyl. Když pomineme turánu do hlavy, uříznutou hlavu od ucha kabelky, ušpiněné nohy a silónkya tu ještě stále vlhkou věc i vzpomínku na to, jak ti máma říká: "To jenechutné..... nedokážeš si představit, jaké všechny nemoci bys tu mohlachytnout......", tahle katastrofa tím ještě nekončí..... Automatickýsenzor záchoda je teď tak zmatený, že nechá vodu spláchnout do odpaduvšechno tak vehementně, že se musíš chytit držáku, na kterém visítoaletní papír (pokud tu je) ze strachu, že tě spláchne s sebou a tyvypluješ někde v Číně. Až teď konečně rezignuješ. Jsi zlitá vodou,která vystříkla ze záchodové mísy jako fontána. Jsi vyčerpaná. Snažíšse utřít celofánem ze žvýkaček Winterfresh a pak vyjdeš z kabinky kumývadlu. Nejsi schopna zjistit, jak funguje automatický senzor nakohoutku, tak si umyješ ruce slinami a utřeš je do papírového ručníku.Procházíš kolem fronty žen, které ještě stále čekají se zkříženýmanohama, a nejsi schopna se ani zdvořile usmát. Vtom tě jakási dobráduše na konci řady upozorní, že za sebou táhneš na botě přilepenýtoaletní papír dlouhý jak Mississippi...! Sundáš ho z podrážky boty,tupě ho vložíš do ruky ženě, která ti to sdělila, jemně řekneš: "Vemtesi ho....., možná ho budete potřebovat!!!" a vyjdeš ven.
Tam koukneš na svého manžela, který vešel na pánský záchod, použil ho avyšel zas ven a který měl dostatek času si přečíst Vojnu a mír, zatímcona tebe čekal. "Proč ti to tak dlouho trvalo?" zeptá se tě naštvaně...."Bál jsem se o tebe..... dokonce jsem ti volal, jestli se ti něconestalo........, ale nezvedalas to!!!!!!!". A tohle je přesně tachvíle, kdy ho pošleš do "hajzlu!".

Tento příběh je věnován VŠEM ŽENÁM NA CELÉM SVĚTĚ, které kdy musely použít veřejný záchod. napsal/a: smile_holka 10:10 Link


Komentáře

« Domů | Přidej komentář