SMRT ČEKÁ.....JE TAK BLÍZKO....

Podívalase naposledy z okna...prosila ať se příjde...! On jediný ji mohlpomoci...od otce,od života,od smrti....stále pevně věřila že příjde!Čekala....čekala týden, dva, měsíc! Bolestivě snášela tvrdé a hrubérány jejího nevlastního otce s myšlenkou na něj, že za ní ten denpřijde, že ji stále miluje, že ji vrátí svoje srdce...! Seděla naposteli a hrdě zadržovala slzy....věděla...že NEPŘIJDE.Podívala se naposledy z okna, kde nedávno pršelo a odešla...šla a šla.Nevěděla kam, bylo ji to jedno...k tomu aby snášela dál rány otce ji užnestačila pouhá myšlenka na něj, neměla pro co žít!!! Najednou sezastavila před velkým stromem...stromem který se najednou objevil naprázdné louce....stromem na kterém bylo neznámé lanko....A bylarozhodnutá! Postavila se na kámen pod lanem a dala si kličku okolokrku. Naposledy prosila ať přijde za ní...aby ji zachránil, vrátil jijeho srdce, důvod proč žít...Koukla se nahoru, na zatažené nebe auviděla JI (smrt). Už tam na ni čekala,čekala až ukončí svůj život! Natáhla k ní ruku... Stačí tak málo, jenkousíček k smrti! A v tom ho z dálky spatřila. Byl na druhém koncilouky a vyděšeně na ni koukal. Blikla v ní jiskřička naděje....byla takblízko k smrti.....začala JI naléhavě prosit aby mu mohla aspoň pohlédnout do tváře! ONA na ni jen pohlédla a zmizela. Stála tam dál a mlčky koukala, jak tam její láska stojí. Proč nejde blíž?? ptá se sama sebe. Natáhla k němu ruku....,,Je pozdě, moc pozdě...." špitla. Věděla, že ONA se vrátí....že pro ni přijde! A měla pravdu, vedle ní ONA stála, a čekala....,,JE ČAS " řekla a natáhla k ní ruku. ,,Ne, ještě ne, on mě zachrání, on mi svoje srdce vrátí!" prosila JI . A opravdu, šel pomalu k ní. Byla šťastná...přišel! ONAale nechala ruku nataženou a udělala letmý pohyb prstu k sobě...Klukroztáhl náruč, a ona plně rozhodnuta chtěla jít k němu. Kámen, nakterým stála byl ještě kluzký od deště a ona...sklouzla se jí noha,dotkla se JI a........ visela. Před očima se jí mlžilo, jenmalou škvírečkou v zamlžených očích koukala na svojí lásku, která k níběžela a něco volala. Nic neslyšela, nic necítila, všechnu sílu dávalado svých očí, aby zůstaly otevřené...aby ho mohla vidět!! Toho, kvůlikterému tady je, kvůli kterému je teď s NÍ...lano ji řeže to krku, vlasy ji vlají do obličeje, malá škvírka kde ho vidí mizí v dáli. ,,MILUJU TĚ "uslyší od něj ty nejhezčí slova na světě...a pak je ticho, hlubokéticho...nic necítí, nic neslyší, nic nevidí......nemá oči......nemáživot....Neví, že její láska stojí u její mrtvoly a brečí...brečí a vrukách svírá svoje srdce které ji chtěl dát, brečí a prosí o odpuštění,brečí a křičí....křičí svou bolest! Křičí, že nepřišel dřív...že jinezachránil! Křičí, že to bez ní nezvládne, že ji miluje, že se bálpřijít dřív...bál se že ji zlomil srdce!!!Nevěděl že to srdce sesnažila držet i přes rány otce pohromadě....kvůli němu!! Křičí, brečí,prosí, miluje ji....Ale to už ona neví..........NIKDY TO UŽ NEBUDE VĚDĚT!!