Napadlo mě, když jsem přišla domů a Terynka mě vítala tím svým zpíváním (vytím :o)  a vrtěním zadku, musí to chudák kompenzovat poněvadž ten její ocásek je příliš malinkej :o) .. že napíšu právě o ní..

Od začátku to byl "divnej" pes.. Každé štěně co jsme kdy měli zezačátku smutnilo po mámě a psích sourozencích, ale ona ne.. vrčela a štěkala skoro hned, trahala prostěradla a záclony a jak se říká, mějte ze začátku štěně u sebe a nechte mu z postele spuštěnou ruku ať si zvyká na pach.. kdeže, nějaká ruka jí byla ukradená.. ta si nacházela i v noci vždy jinou zábavu.. :o)  

Říkáte si co máte doma za hloupé psisko, nic se to nechce naučit, poněvadž zvykat na pamlsky se nemá.. ale zajímavé je jak se psí IQ změní, když zmerčí že v té ruce něco máte :o))  i kdyby to bylo.. "babičko, co to máte v té ruce... "h...." .. ona ho tam fakt má!! " :o)))

Tak jsme vychovávali, náš pes je užasně společenský a tak se bez něho neobejde ani sebemenší posezení na zahradě.. a tak jsme si přečetli, "chcete-li odnaučit psa škemrat u stolu, nedávejte mu dříve než dojíte a dejte mu pak jen cibuli či plátek citrónu.." Vtipálci.. to neznali tu naši závistivku, sežrala citron i cibuli jen to fiklo :o)))

Nikdy jsme barák nezamykali a zvonek jsme měli i u vchodových dveří, ale to nás přešlo, poté co se Terča dovtípila že tudy vede cesta :o)) ..Takže nejdříve začala otevírat hlavní dveře, pak vždy vítězoslavně prchla do našich obývacích pokojů a s jiskrným pohledem čekala jak ji pochválíme.. :o) Takže jsme začali zamykat hlavní dveře.. nebyl ovšem peripetiím konec, terča zjistila že když je zamknuto a někdo zazvoní tak rozhodně někdo z nás přijde odemknout a i kdyby jen 2 minuty, bude tam.. Takže se postavila na zadní, opřela se tlapama o zvonek a zvoooonila.. Asi 4 dny jsme lítali kolem oken, dveří.. než jsme přišli na to že to nejsou vtípky zlomyslných dětí, ale že naše Tery se naučila zvonit.. :o) Takže jsme odpojili zvonek u dveří a dělali si srandu že ještě aby se naučila otevírat zadní dveře a jsme v pytli..(pro představu, dveře do baráku zezadu se otevírají k sobě, stylem že kliku by pes musel držet, couvnout po zadních ze třech schůdků, které ke dveřím vedou..což pro člověka problém není, ale pro psa?!) No není pes, jako pes..  :o)) Do týdne jsme ji měli s rozzářeným pohledem malého dítěte kterému se něco povedlo, opět v obýváku.. a tak jsme zamčení ze dvou stran jako v Alcatrazu.. a jak jsme si to zamykání nacvičili, občas se stane že na zahradě přimkneme i babi nebo dědu.. .'o)))

Tak a z toho plyne že kdyby měla naše Terka křídla, určitě by vyletěla na komín a spustila se jím dovnitř jako santa.. :o))