Leží, kouká smutně, nechtěl mě opustit, ale dýl už se neudržel.. a v tu nepolapitelnou chvíli byl nám dvěma  konec,

roky života, bok po boku, centimetr po centimetru a jediný tah nás rozdělil.

Pateticky si stírám slzu z tváře a tiše nadávám.

Bolí to a já pláču dál, protírám si oči a říkám si dokola, jak, proč zrovná já.

do oka mi vlétla moucha. muška. Pláču nad ní, pláču, bolí mě to.

odcházím, na stole zůstal ležet vlas, kouká, říká si.. jo jo, roky našeho života pryč a ty pláčeš nad špínou v oku, kterou jsi podkala ani ne před minutou.

Taková já jsem:)