26.Leden 2008
Honda CBF 1000: Holka do nepohody
Honda CBF 1000: Holka do nepohody
Dlouho hledáš ideální partnerku a stále nevíš, jaká že by měla být tvoje vyvolená? Jednu ti dnes chci představit – na první pohled je velmi pohledná a její perfektní křivky většinu času halí pouze lehký sportovní oděv. Ale jen o kráse to přece vždy není – povahou je velmi přátelská a většinou klidná, stačí jí však trochu vytočit a pak s tebou dokáže pěkně zamávat. A půjde s tebou kamkoli. Na dalekou cestu i krátké večerní rande. Nikdy neremcá. Seznam se - Honda CBF 1000.
Litrové CBFko je od prvního pohledu stroj povedený. Zejména z té "lepší" - pravé – strany je design nadčasový, levá strana, chudší o dekl spojky a bohatší o hadice a hadičky je zas něco pro techniky. Ostré rysy polokapotky s integrovanými blinkry přesně odpovídají "sportovně-cestovní" kategorii. Nejdokonalejším je ovšem samotný lak. Metalická oranžová na testovacím exempláři prostě nemá chybu.
Celek působí, řečeno z pohledu okem prostého laika, vyváženě a harmonicky. Nijak nevyčnívá z tradičního pojetí motocyklu, ale každý nechce vykukovat z davu. Snad až na výrazná madla pro spolujezdce. Na mém stroji by šly dolů jako první. Pochvalu, nejen co se týče vzhledu, zaslouží dvojice chromovaných koncovek výfuků, navozující ten správný "silácký" dojem.
V pořádný vracečce už je cítit, že motorka není nejkratší a budeš jí tam muset trošku nanutit. Trošičku práce chce i přehození z jednoho do druhého oblouku. Máš pořád na paměti, že je to spíš cesťák? OK, protože od ní i na rozbité silnici dostaneš parádní stabilitu a pocit jistoty. Nemůžeš chtít všechno, to prostě nejde. A tenhle podvozek je zase prostě přesně ten "sportovně cestovní".
I když jemná blondýnka bude pravděpodobně spíš v roli "ledviňačky". Reportáž ze zadního sedla opět pouze zprostředokvaně, jelikož sám mám z tohoto postu na jakémkoli stroji značnou fóbií :-) Pochválena byla madla, pohodlné sedlo i rozumně umístěné stupačky a nezaznamenal jsem žádných výčitek. Čili tak.
Říkal jsem ti to hned na začátku. Honda CBF 1000 toho s tebou ráda spoustu zažije. Ať už se budeš chtít blejsknout dokonalym lakem na sexy kapotáži při courání se po městě, relaxovat při výletu z Prahy na Lipno, nebo se pořádně odreagovat na přehledný hadovitý silničce mezi polema. A to si za to všechno řekne jenom přes šest litrů pětadevadesáti oktanového. Líbí? Vybral sis dobře, tak ať vám to vydrží...
Názor dalšího redaktora...
Text: Ivanos
V podstatě jsem nenašel žádný mínus. Hned jak jsem na ní poprvé sednul, všechno šlo opravdu lehce. Prostě sedneš a jedeš. Na nic si nemusíš zvykat, člověk má pocit, že na ní už jezdí dlouho. Nejvíc mě dostal motor. Když chceš je to beránek, který všechno snese. A když se mu zavelí, naplno ukáže svůj potenciál a začíná legrace. Velmi mě potěšila kapotáž, která nejen, že svěle vypadá, ale hlavně skvěle funguje. Při jízdě v dešti poskytuje ochranu, o větru snad ani není potřeba mluvit. Dobře se mi s ní jezdilo, i zacpanou Prahou, neměl jsem problém vodit jí mezírkami mezi auty, i v malých rychlostech velmi stabiliní a dobře ovladatelná, což u velkých objemů nebývá asi úplně zvykem. Přístroje poskytují dostatek informací a člověk přitom nemusí nikde nic luštit.
Hondí inženýři věděli co dělají. Chtěli oslovit co nejširší spektrum zákazníků a myslím, že se jim to velice povedlo. CBF 1000 nabízí , jak je dnes moderní říkat - široké porfolio služeb aneb - od všeho něco (kromě endura :-) ) a to v nemalé míře. Dá se s ní jezdit denně do práce, stejně jako na kraj světa, sám a nebo ve dvou. Rozdíl v podstatě nepoznáte. A protože je to velmi hodná krasavice, odpustí i menší jezdecké chybičky, velkoryse nad nimi mávne rukou. A kromě přitažlivého zvuku si můžete být jistí, že se za vámi navíc budou lidi otáčet i kvůli pohledu na ní. Pokud jí budete mít v oranžové metalíze, kterou jsme měli i my v testu, není o nejen letmé pohledy nouze. Nerad jsem se s ní loučil, velmi rychle jsem si na ní totiž zvyknul.
Dlouho hledáš ideální partnerku a stále nevíš, jaká že by měla být tvoje vyvolená? Jednu ti dnes chci představit – na první pohled je velmi pohledná a její perfektní křivky většinu času halí pouze lehký sportovní oděv. Ale jen o kráse to přece vždy není – povahou je velmi přátelská a většinou klidná, stačí jí však trochu vytočit a pak s tebou dokáže pěkně zamávat. A půjde s tebou kamkoli. Na dalekou cestu i krátké večerní rande. Nikdy neremcá. Seznam se - Honda CBF 1000.
Text a foto: Harley
Litrové CBFko je od prvního pohledu stroj povedený. Zejména z té "lepší" - pravé – strany je design nadčasový, levá strana, chudší o dekl spojky a bohatší o hadice a hadičky je zas něco pro techniky. Ostré rysy polokapotky s integrovanými blinkry přesně odpovídají "sportovně-cestovní" kategorii. Nejdokonalejším je ovšem samotný lak. Metalická oranžová na testovacím exempláři prostě nemá chybu.
Celek působí, řečeno z pohledu okem prostého laika, vyváženě a harmonicky. Nijak nevyčnívá z tradičního pojetí motocyklu, ale každý nechce vykukovat z davu. Snad až na výrazná madla pro spolujezdce. Na mém stroji by šly dolů jako první. Pochvalu, nejen co se týče vzhledu, zaslouží dvojice chromovaných koncovek výfuků, navozující ten správný "silácký" dojem.
S designem jde ruku v ruce ergonomie stroje – zde přesně podle filosofie "sedneš a jedeš". Všechno je tam, kde to čekáš a po pár metrech jsi za řídítky jako doma. Strávit celý den v sedle bez úhony není vůbec žádný problém, což bylo řádně otestováno překrásného víkendového odpoledne na jihočeských silničkách. Sedlo je navíc výškově nastavitelné v mezích 78-81 cm nad zemí a poladit lze i povětrnostní ochranu v podobě štítku o celých pět centimetrů. Svůj ideál by tedy měla nalézt naprostá většina bikerů.
Přístrojovka je, řekněme, klasického ražení – rychlost, otáčky a palivo v analogu + multifunkční displeje a sada kontrolek. Nic překvapivého, nic s čím by byl nějaký problém, vše vždy dostatečně čitelné. Ovládací prvky odpovídají zaběhnutým zvyklostem, vyzdvihnout lze existenci spínače na varovné blikače. Z konstrukce se ještě mrkněme pod sedlo – šoupni tam malou lékárničku a zas to zavři. Pokud chceš jezdit s nákladem, budeš muset sáhnout do nepřeberného množství doplňků a pořídit sadu kufříků.
Ale konečně na silnici. "Litr" původem z CeBRa pochopitelně prošel výraznou převýchovou. Z dravce se stal pohodář, který odvádí slušnou práci už od dvou tisíc otáček. Před šestkou na ciferníku už cítíš to pravé, co tě dostatečně rychle vytáhne ze zatáčky. V ten moment se také překvapivě objevují mírné vibrace do stupaček i sedla. Nic zásadního, ale může to trochu otravovat. Přeřadit musíš stihnout do desítky. Elektronika víc nepustí a s vědomím klesajících křivek z dynojetu by to už nemělo ani smysl. Pokud jde o maxima, mluvíme o 98 konících / 8 000 ot/min a krouťáku 97 Nm / 6500 ot/min.
S charakteristikou motoru tedy můžeš na dalekých cestách klidně vystačit s šestkou. Pohoda, klídek, krajinka, všecko. Na rychlejší předjetí na chvilku cvakne pětka a jedeme dál. Pak přijde úsek Netolice – Temelín (x krát zatáčka / 200m rovinka / esíčko...), trošku se přihrbíš, naťukáš tam trojku a pošleš pravou stupačku k zemi. 7, 8 tisíc, cvak za čtyři, sto metrů, bzrdy, tři a levá. Jo, tohle tu uděláš na většině motorek (nelze odolat), ale na to, že CBFko není čistokrevná sportovní strojovna, si to s ní pěkně užiješ. Chce to jenom najít ten správný styl a zvyknout si na ní. Jasně, že jsem si ten úsek dal ještě jednou zpátky :-)
V pořádný vracečce už je cítit, že motorka není nejkratší a budeš jí tam muset trošku nanutit. Trošičku práce chce i přehození z jednoho do druhého oblouku. Máš pořád na paměti, že je to spíš cesťák? OK, protože od ní i na rozbité silnici dostaneš parádní stabilitu a pocit jistoty. Nemůžeš chtít všechno, to prostě nejde. A tenhle podvozek je zase prostě přesně ten "sportovně cestovní".
Když už to slušně rozjedeš, budou se hodit brzdy. Trojice kotoučů s brzdičemi od Nissinu pospojovanými CBSkem funguje na jedničku, postačí jeden prstík jemné blondýnky. Ale s vědomím že nad tebou (spíš pod tebou) bdí ABSko se ani nemusíš bát za ně v krizi pořádně vzít.
I když jemná blondýnka bude pravděpodobně spíš v roli "ledviňačky". Reportáž ze zadního sedla opět pouze zprostředokvaně, jelikož sám mám z tohoto postu na jakémkoli stroji značnou fóbií :-) Pochválena byla madla, pohodlné sedlo i rozumně umístěné stupačky a nezaznamenal jsem žádných výčitek. Čili tak.
Říkal jsem ti to hned na začátku. Honda CBF 1000 toho s tebou ráda spoustu zažije. Ať už se budeš chtít blejsknout dokonalym lakem na sexy kapotáži při courání se po městě, relaxovat při výletu z Prahy na Lipno, nebo se pořádně odreagovat na přehledný hadovitý silničce mezi polema. A to si za to všechno řekne jenom přes šest litrů pětadevadesáti oktanového. Líbí? Vybral sis dobře, tak ať vám to vydrží...
Názor dalšího redaktora...
Text: Ivanos
V podstatě jsem nenašel žádný mínus. Hned jak jsem na ní poprvé sednul, všechno šlo opravdu lehce. Prostě sedneš a jedeš. Na nic si nemusíš zvykat, člověk má pocit, že na ní už jezdí dlouho. Nejvíc mě dostal motor. Když chceš je to beránek, který všechno snese. A když se mu zavelí, naplno ukáže svůj potenciál a začíná legrace. Velmi mě potěšila kapotáž, která nejen, že svěle vypadá, ale hlavně skvěle funguje. Při jízdě v dešti poskytuje ochranu, o větru snad ani není potřeba mluvit. Dobře se mi s ní jezdilo, i zacpanou Prahou, neměl jsem problém vodit jí mezírkami mezi auty, i v malých rychlostech velmi stabiliní a dobře ovladatelná, což u velkých objemů nebývá asi úplně zvykem. Přístroje poskytují dostatek informací a člověk přitom nemusí nikde nic luštit.
Hondí inženýři věděli co dělají. Chtěli oslovit co nejširší spektrum zákazníků a myslím, že se jim to velice povedlo. CBF 1000 nabízí , jak je dnes moderní říkat - široké porfolio služeb aneb - od všeho něco (kromě endura :-) ) a to v nemalé míře. Dá se s ní jezdit denně do práce, stejně jako na kraj světa, sám a nebo ve dvou. Rozdíl v podstatě nepoznáte. A protože je to velmi hodná krasavice, odpustí i menší jezdecké chybičky, velkoryse nad nimi mávne rukou. A kromě přitažlivého zvuku si můžete být jistí, že se za vámi navíc budou lidi otáčet i kvůli pohledu na ní. Pokud jí budete mít v oranžové metalíze, kterou jsme měli i my v testu, není o nejen letmé pohledy nouze. Nerad jsem se s ní loučil, velmi rychle jsem si na ní totiž zvyknul.