26.Leden 2008
Honda CBR 600F
Honda CBR 600 F
Znám spoustu těch kteří, když se načne téma motorky, vyhrknou „jedině CéBéRku“. Je jedno jestli to je kluk, co má ve stodole zatím jen fichtla a nad postelí plakát Hondy nebo střelec z mnoha zkušenostmi. Zvláštní, všichni tihle lidé jsou si velmi podobní. Řekl bych maník s klidnou hlavou, nerespektující zákony, který umí ocenit kvalitní práci. Ano, i nerespektující zákony. Pořád je to stroj, na kterém se jen velmi těžce jezdí pomalu.
Na první pohled moc neoslní. Taková šedá myška. Nikde nenacházím záchytný bod, nějaký high-tech výstřelek. Barva je ale výborná, všechny plasty perfektně sedí. Za mohutnou kapotáž nemá většina lidí problém se poskládat. Řídítka nejsou tak nízko, pod sedačkou je menší kufr a má hlavní stojan. Vzadu objevuji dokonce madlo pro spolujezdce. Přístrojový panel je také strohý. Obsahuje ale neobvyklý palivoměr, který se aktivuje až při dosažení úrovně rezervy. Po-té se jednotlivé dílky rozsvítí, postupně blikají a samozřejmě mizí. Celá motorka je jako německá auta. Na prvním místě především výborná užitková hodnota. Zkrátka, kdo honí image, ať se raději poohlédne někde jinde.
Sedám na ni a automaticky lovím řídítka někde u kolen. No, nakonec se rozjíždím a zírám jak moc jsou oba stroje odlišné. Mohutnější kapotáž a vyšší řídítka jsou paráda na delší výlety, ale když se chceš dostat rychle z města, (o závodění ani nemluvě) tak si míň věříš. Než mít takto vysoko řídítka, tak si radši koupím naháče s polokapotou. Připadám si neohrabaně a může za to i špatná viditelnost v zrcátkách. Na eReRku jsem viděl perfektně. Naopak oceňuji výborné pohodlí. Sedlo je příjemně tuhé, po delší projížďce se neprosedí a nenutí poposedávat. Nohy nejsou tak zohýbané, záda, zápěstí ani na chvíli neprotestují. Pro spolujezdce je zde také dostatek místa. Dosáhne krásně na nádrž, při tom na vás neleží a nezatěžuje vaše zápěstí. Při nižších i středních otáčkách ale cítí vibrace ve stupačkách. To já mám v předu pogumované špalky, které jsou ještě ze starý školy. Při rozjíždění o ně občas zavadím. Ale když už se na ně trefím, tak na pořád, bez vibrací a mají i patrony.
Není nejrychlejší ani nejhezčí, přesto jich jezdí mraky. Je to divný svět. Ovšem, jak se to vezme. Po vypnutí motoru si v garáži, jen ty a stroj. Čas stojí a pravda se pomalu dere na povrchu. Dýchá se dobře nebo si ten, který cítí ten nepříjemný tlak v žaludku? Asi jako že, mašinu mám nej a jsem in, přesto tomu něco chybí. Mě je fajn. Stroj s křídlem ve znaku snad ani jiný pocit vyvolat nemůže.
Na stránkách výrobce je pod její fotkou tato větička: Bezkonkurenčně nejúspěšnější a nejoblíbenější stroj motocyklové historie. Honda s legendou CBR 600 F letos končí… Udělejte místo, sportovní šestistovka kterou konkurence už nikdy nechytí je na konci své cesty.
Znám spoustu těch kteří, když se načne téma motorky, vyhrknou „jedině CéBéRku“. Je jedno jestli to je kluk, co má ve stodole zatím jen fichtla a nad postelí plakát Hondy nebo střelec z mnoha zkušenostmi. Zvláštní, všichni tihle lidé jsou si velmi podobní. Řekl bych maník s klidnou hlavou, nerespektující zákony, který umí ocenit kvalitní práci. Ano, i nerespektující zákony. Pořád je to stroj, na kterém se jen velmi těžce jezdí pomalu.
Na první pohled moc neoslní. Taková šedá myška. Nikde nenacházím záchytný bod, nějaký high-tech výstřelek. Barva je ale výborná, všechny plasty perfektně sedí. Za mohutnou kapotáž nemá většina lidí problém se poskládat. Řídítka nejsou tak nízko, pod sedačkou je menší kufr a má hlavní stojan. Vzadu objevuji dokonce madlo pro spolujezdce. Přístrojový panel je také strohý. Obsahuje ale neobvyklý palivoměr, který se aktivuje až při dosažení úrovně rezervy. Po-té se jednotlivé dílky rozsvítí, postupně blikají a samozřejmě mizí. Celá motorka je jako německá auta. Na prvním místě především výborná užitková hodnota. Zkrátka, kdo honí image, ať se raději poohlédne někde jinde.
Sedám na ni a automaticky lovím řídítka někde u kolen. No, nakonec se rozjíždím a zírám jak moc jsou oba stroje odlišné. Mohutnější kapotáž a vyšší řídítka jsou paráda na delší výlety, ale když se chceš dostat rychle z města, (o závodění ani nemluvě) tak si míň věříš. Než mít takto vysoko řídítka, tak si radši koupím naháče s polokapotou. Připadám si neohrabaně a může za to i špatná viditelnost v zrcátkách. Na eReRku jsem viděl perfektně. Naopak oceňuji výborné pohodlí. Sedlo je příjemně tuhé, po delší projížďce se neprosedí a nenutí poposedávat. Nohy nejsou tak zohýbané, záda, zápěstí ani na chvíli neprotestují. Pro spolujezdce je zde také dostatek místa. Dosáhne krásně na nádrž, při tom na vás neleží a nezatěžuje vaše zápěstí. Při nižších i středních otáčkách ale cítí vibrace ve stupačkách. To já mám v předu pogumované špalky, které jsou ještě ze starý školy. Při rozjíždění o ně občas zavadím. Ale když už se na ně trefím, tak na pořád, bez vibrací a mají i patrony.
Není nejrychlejší ani nejhezčí, přesto jich jezdí mraky. Je to divný svět. Ovšem, jak se to vezme. Po vypnutí motoru si v garáži, jen ty a stroj. Čas stojí a pravda se pomalu dere na povrchu. Dýchá se dobře nebo si ten, který cítí ten nepříjemný tlak v žaludku? Asi jako že, mašinu mám nej a jsem in, přesto tomu něco chybí. Mě je fajn. Stroj s křídlem ve znaku snad ani jiný pocit vyvolat nemůže.
Na stránkách výrobce je pod její fotkou tato větička: Bezkonkurenčně nejúspěšnější a nejoblíbenější stroj motocyklové historie. Honda s legendou CBR 600 F letos končí… Udělejte místo, sportovní šestistovka kterou konkurence už nikdy nechytí je na konci své cesty.
