26.Leden 2008
Minichopper, aneb pořádnej fichtl tuning!
Minichopper, aneb pořádnej fichtl tuning!Na počátku všeho byl obrázek minichoppera z internetu, který jsem měl v počítači uložený asi 5 let. V patnácti jsem měl sen si něco podobného postavit, ale nebyla odvaha, zkušenosti ani potřebná zručnost. Ale letos, po pěti letech konstrukčních pokusů a omylů v různých oblastech, kdy se mi dostalo rozumu, zručnosti, více volného času, trochu těch financí a schopnosti ignorovat blbé poznámky typu: „To stejně nikdy nepojede.“ „Ten motůrek z fechtla tu zadní gumu ani neroztočí, narvi tam aspoň dvaapůlu!“ „Není ten rám nejaký slabý?“ „Už sa na to vyser, poď radši na pivo.“, jsem se do toho konečně pustil.
Konstrukce rámu byla taky oříšek. Všechno od oka, žádné měření úhlů či délek. Prostě všechno se jen nabodovalo, přihlo k sobě a zavařilo natvrdo. Začal jsem zadní částí ohnutím dvou trubek do tvaru U, svařením do špice a navařením plechů s výřezy pro uchycení kola. Pak přišla horní trubka, o něco silnější. Na ni jsem přivařil krk, úhel opět od oka a dorovnat na obě strany metrem a vodováhou. Nato pokračovaly dvě trubky, které tvoří uzavřenou dvojitou kolébku. Střední vzpěra měla původně jen jeden význam a to uchytit motor. Jak ale ukázaly zatěžkávací zkoušky, má také značný vliv na tuhost rámu. Pak následovalo přivaření úchytů motoru (drží ve třech bodech a je vyosený kvůli šířce zadního kola), úchytů nádrže, přepákování, stupačky atd.
• jednoskok, ze kterého pochází motor a pár drobností…500Kč
• oska zadního kola………………………………………0,33l slivovice
• barvy a plnič……………………………………………1200Kč
• součástky do motoru……………………………………300Kč
• lanka a bowdeny………………………………………..100Kč
• čas a materiál, který byl doma………………………….nepočítám
• celkem………………………………………………….ani ne 2500Kč
Všechno začalo nalezením nádrže z péráka, sedla z ani nevím jakého choppera, které jsem stejně nepoužil, kola z fechtla a stopětasedmy, kola z trabantu obutého do pneumatiky 145/60 R 13 a několik metrů trubek různých průměrů. Během jednoho týdne jsem dal dohromady zadní kolo, které tvoří sendvič půlky náboje z fechtla (kvůli uchycení rozety), disku z trabanta a stopětasedmového náboje, tentokrát v celku (brzda). A v tu chvíli nastal první problém.
Fechtlová oska má průměr 12mm a stopětasedma 15mm. Takže nechat stočit novou osku s rozdílnými průměry. Hned po dokončení kola jsme jeli na motorkách na týden na Mácháč, takže jsem dal kamarádovi staré osky a týdenní lhůtu na vytvoření osky nové. Lhůta byla překročena asi 2x, takže při konstrukci rámu osku nahradila 12mm tyčovina se závitem. Pak jsem ještě vyměnil gumu za přijatelnější a lépe vypadající 165/70 R 13.
Pořád jsem ale neměl pohonnou jednotku. A tak jsem rozhodil sítě a rozeslal pár SMS a našel se jeden „jednoskok“, který asi 3 roky nejel. Ale podle slov majitele, jezdil jako drak. Zvláštní označení jízdních vlastností u fechtla :o) Ale už od začátku jsem tam chtěl mít nulapětku, protože motor táhne líp od spodu než dvacítka a má jednodušší zapalování. Tak jsem fechtla koupil, doma ho rozebral a nechal si jen motor, indučku, palivový kohout a krk řízení s brýlemi.
Konstrukce rámu byla taky oříšek. Všechno od oka, žádné měření úhlů či délek. Prostě všechno se jen nabodovalo, přihlo k sobě a zavařilo natvrdo. Začal jsem zadní částí ohnutím dvou trubek do tvaru U, svařením do špice a navařením plechů s výřezy pro uchycení kola. Pak přišla horní trubka, o něco silnější. Na ni jsem přivařil krk, úhel opět od oka a dorovnat na obě strany metrem a vodováhou. Nato pokračovaly dvě trubky, které tvoří uzavřenou dvojitou kolébku. Střední vzpěra měla původně jen jeden význam a to uchytit motor. Jak ale ukázaly zatěžkávací zkoušky, má také značný vliv na tuhost rámu. Pak následovalo přivaření úchytů motoru (drží ve třech bodech a je vyosený kvůli šířce zadního kola), úchytů nádrže, přepákování, stupačky atd.
Přední vidlice je neodpružená. Při tomhle úhlu tam ani nemělo cenu dávat teleskopy. Původně jsem tam chtěl mít springera, ale neměl jsem nějaké detailní fotky či nákresy a ani moc času, protože jsem to chtěl dodělat do místního srazu. Takže na předek putovaly silnostěnné trubky různých průměrů., aby to aspoň trochu vypadalo jako vidle. Horní a spodní brýle jsou ze 4mm plechu a navařené na původní brýle z „jednoskoka“. Řídítka jsou taky vlastní výroba. Dvě trubky svařené do potřebného úhlu a na konce navařené kousky fectlových řídítek, aby šli navléct páčky a gripy. Gripy jsou původem z nějakého choppera, akorát ten plynový jsem musel poupravit, aby do něj šla nasunout plynová rukojeť. Do stojek řídítek jsem vevařil 16ky matky a prošruboval skrz horní brýle.
Nad zadním blatníkem jsem pekelně dlouho přemýšlel, laboroval jsem nad rozšířením předního z fechtla, pak nad výrobou komplet nového z 1,5mm plechu. Nakonec mi padl do oka zbytek 250l plechového sudu od nějaké chemikálie. Zkusil jsem k němu přirovnat gumu a světe div se, ono to sedělo. Taky se mi líbily prolisované žebra po obvodu sudu. Tak jsem si řekl, že by nebylo špatné jedno žebro mít uprostřed blatníku. Takže jsem se pomocí flexy, kladiva a svářečky pustil do díla. Lemy jsem chtěl navařit, ale nakonec jsem je vyklepal. Blatník je natvrdo přivařený na rám. Sedlo pochází ze stejného zdroje. Tady jsem však od žebra upustil, bo by to bylo značně nepříjemné. Vyrobil jsem papírovou šablonu, kterou jsem přesně dopasoval na rám, mezi nádrž a blatník. Pak překreslil na plech a vyřízl. Navařil jsem 4 šestky šrouby pro upevnění. Jako výplň posloužily 3 vrstvy karimatky. Nakonec potah z koženky, který je k plechu přichycen pomocí asi dvaceti nýtů.
Potom přišel na řadu výfuk. Přírubu jsem vyrobil z 2mm plechu, k ní přivařil topenářské kolínko, dál tenkostěnnou trubku a v místě, kde se trubka zalomuje a jde souběžně s rámem, jsem ji pomocí dalšího kolínka rozdvojil. Nakonec základní černá barva a oplášťení. Přední část, která vede pod motorem, je opláštěná hliníkovým plechem a na koncovky jsem nasunul nerezovou trubku z vysavače a vše přinýtoval. Když bylo všechno složeno, zbylo mi ještě vyrobit lanka, protože původní na fechtla jsou moc krátké. Zadní brzda dostala přední lanko ze stopětasedmy, přední brzda, spojka a plyn jsou vyrobené z lanek a bowdenu na zadní brzdu na horské kolo. Jenom upravit délku, naletovat koncovky a hotovson.
V pátek, den před srazem, jsem téměř kompletní motorku rozebral a pustil se do lakování. Rám dostal základní klasickou červenohnědou syntetiku, potom nástřik černou lesklou syntetikou. Nádrž, zadní blatník, vidlice, brýle a řídítka dostali vrstvu jednosložkového plniče. Na všechno, kromě nádrže a blatníku, putoval nástřik chromovým sprejem. Nádrž a blatník dostali vlastnoruční airbrush. Na ten jsem použil dvousložkové akrylové autolaky a airbrushovou pistolku s 0.2mm tryskou. Nechtělo se mi motiv plamene dělat bůhvíjak složitě přes šablony, jako někteří experti :o) , tak jsem ho tam stříkl od ruky. A navíc mě tlačil čas. S lakováním jsem byl zhruba hotový v pátek kolem půlnoci.
V sobotu, v den srazu, jsem přestával věřit, že to stihnu. Ikdyž jsem šel spát ve dvě, vykopal jsem se z postele v sedm a pustil se do skládání. Čekalo mě ještě leštění hliníkových a nerezových částí, které mi zabraly značnou část dopoledne. Výfuk, motor, karbec, páčky, stupačky z garnýže, držák SPZ a světla, parabola světla z Avie atd. Kolem oběda jsem zapojil elektriku a očekával zážeh motoru po třech letech. Ale nic. Ani jiskřička. A ve mně umírala poslední jiskřička naděje. Ale nevzdal jsem to a pustil se do předstihu. Když to asi po hodině chytlo, bylo to, jako by se mi narodil kluk. Ale to už bylo 15.30, tak jsme naložili minichoppera do pickupa a vyrazili na sraz.
Kámoš mě vysadil asi 2km od místa konání a po celou cestu, kterou jsem jel po ose, jsem budil patřičnou pozornost. Potom jsem byl vyslán zastavit dopravu, aby mohla vracející se vyjížďka bezpečně odbočit. Ale můj výskyt způsobil namísto usměrnění dopravy absolutní kolaps. Protože všichni začali zastavovat, aby se na ten můj výtvor podívali.
S motorkou jsem absolvoval soutěž v jízdě pomalosti, taky se na ní svezlo asi 10 lidí. Pak se na asi hodinu odstavila a už nenaskočila. Motor prostě odešel do věčných lovišť. To bylo zapříčiněno časovou tísní a nedostatečným prostorem pro odzkoušení. Ale po návratu domů a následné výměně kondenzátoru, kladívka, fajky a svíčky, vyčištění cívek a seřízení předstihu a odtrhu motor chytá na kick a snad tak bude fungovat i dál…a slovům typu: „Tu zadní gumu to ani neroztočí!“ se dneska jen směju. Nejen že ji to roztočí, jede to asi 50km/h a když je hladký asfalt, zadní gumu to dokonce utrhne a dá se provést něco na styl burnoutu. Sice bez pořádné porce dýmu ze spálené gumy, ale zato s pořádnou porcí spáleného specialu s olejem a kvičením týrané gumy.
V nejbližší době se hodlám věnovat řešení předního odpružení a zesílení krku řízení, který dostává pěkně na prdel při jízdě „tři plný“, kdy předek poskakuje jako gumídek po hopsinkové šťávě.
A nakonec pár slov k rozpočtu:
• jednoskok, ze kterého pochází motor a pár drobností…500Kč
• oska zadního kola………………………………………0,33l slivovice
• barvy a plnič……………………………………………1200Kč
• součástky do motoru……………………………………300Kč
• lanka a bowdeny………………………………………..100Kč
• čas a materiál, který byl doma………………………….nepočítám
• celkem………………………………………………….ani ne 2500Kč