24.Březen 2013,18:25
Potkal jsem anděla, anděla bez křídel,
jen chvílí s ní stačilo a já husí kůži měl,
kdybych její krásu slovy popsat měl,
než bych tak učinil, tak bych oněměl.

Však já pouhý smrtelník nemohu chtít,
s tak krásným andělem do smrti být,
mohu jen po večerech modlit se k bohu,
jestli s ní alespoň pár chvil strávit mohu.

Konečně zase vím jaké je to milovat a snít,
konečně zase mám o důvod víc žít.
A i kdyby tento pocit trvat měl jen pár chvil,
tak je to o důvod víc, proč rád jsem, že jsem tu byl.
 
kategorie: Chvilka osvícení :-) | vložil: superman26 ¤ Komentářů (0)
15.Září 2008,23:18
Tůůůůůůůd, tůůůůůůd,tůůůůůůůd. Sekretariát ČSOB u telefonu Hlaváčová, jak vám mohu pomoci.
Dooobrýýýý dééééén, celýýýýýý dééééééén...hi hi hi.
Dobrý den. Kdo volá a jaké máte přání.
Tady superman, já volám a měl bych velké přání, chtěl bych poznat jaké je to milování.
Prosím?
To nic to byl vtip.
Nechte si ty nejapné vtípky a laskavě mi vysvětlete, co chcete.
Já volám kvůli tomu volnému fleku na toho říďu a jenom bych se jako chtěl zeptat , kdy u vás mám nastoupit.
Prosím?
Ne to nemusíte prosit, to já jako příjdu i bez toho, jenom by mě zajímalo jako jestli mám přijít hned jak mě odsuď pustí, nebo jestli si pak můžu ještě chvíli třeba doma dáchnout, i když teda žádnej domov nemám. Což mi jako připomíná, že by jste mohli navalit nějakou tu zálohu ne?
Jste normální?
No právě, že nejsem, proto jsem tady zavřenej, ale už brzo mě pustí a tak jsem si řekl, že se obětuju a budu vám šéfovat, jo a nebuďte drzá nebo si zbalte svoje saky paky a máte padáka. A vlastně co ti vykám, když už su skoro ten ředitel, koukej se chovat slušně dívenko a doufám, že ti není víc než dvacet pět jinak se zbal a vypadni, uvolni místo pro mou novou sexy sekretářku, kterou budu ojíždět od rána do večera...
tů, tů , tů, tů, tů, tů , tů
Haló
tů, tů, tů, tů, tů, tů
No a pak že já jsem blázen a ona mi začne z ničeho nic tůtat do telefonu, to ti příjde normální ty jedna huso?
tů, tů, tů, tů, tů
No dobře na poprvý to bylo vtipný, ale jak teď už se moc nesměju, vlastně vůbec.
tů, tů, tů , tů, tů , tů
Jo takhle ono to vypadlo? Teda člověk za to platí takový prachy a ono si to jen tak uprostřed důležitýho hovoru, kdy jde o celou mojí kariéru, která ještě ani nezačala vypadne.
A já bych hned obviňoval chudáka paní..ehm teda mladou sexy slečnu sekretářku.
Neva zavolám znova.
Tůůůůůůůůůd, tůůůůůůůůd, tůůůůůůůd
Sekretariát ČSOB u telefonu Hlaváčová
Poslouchej ty skopová hlavo, ono nám to hele vypadlo. Jsi si toho ani nevšimla co, určitě jsi jak kráva myslela, že si z tebe dělám prdel a tůtám co? A ono to bylo normálně úplně vypadlý.
tů, tů. tů. tů, tů, tů, tů
Kurva už zase, ale už mě to sere ti povídám. Víš kolik mě ten telefon stojí? No vlastně nic, ale kdyby mě stál tak to bych vám ho teď běžel narvat do prdele. To je kšuntovskej operátor tohle, nekvalitní spojení hrůza. No nic zavolám znova.
Tůůůůůůůůd, tůůůůůůůd, tůůůůůůůůd
Sekretariát ČSOB u telefonu Hlaváčová.
Hele ty? Nám to furt padá viď? Počkej bručoun by ti něco rád k tomu řekl. Ná vem si to ty pako.
Brum, Brum, Brum brum brum, Brum brum bruuuum brum brum, brum, brum brum brum brum
tů, tů, tů, tů, tů, tů
Ty jsi ale hovád viď, teď jsi jí vyplašil. To je těma dvouma brum navíc co si udělal, proč to děláš? Brum. Jo aha proto. No neva brnkneme tam znova, proč nakonec ne, když je to zadarmo.
Tůůůůůůůůd, tůůůůůůůůd, tůůůůůůůůd
Sekretariát ČSOB u telefonu Hlaváčová,
Já se moc omlouvám za mého kolegu on to nemá v hlavě v pořádku, ale Hučoun říká, že by se za něj rád omluvil.
Hůůůů, Hůůůů, Hůůůůůůůůůůůůůů
tů, tů, tů, tů, tů, tů, tů, tů, tů
Ty jsi stejný pako jako Bručoun. Takhle to místo ředitele asi dost těžko dostanu, když jste všichni blázni. Víte co vypadněte pryč všichni...jo i ty Pískloune. Do padesátice všeho dobrého jak se říká.
Tůůůůůůůůůůůůd, Tůůůůůůůůůd, Tůůůůůůůůůd
Poslouchej ty kreténe z toho blázince, mě nikdo srát nebude, ještě jednou mi sem skus zavolat a já ti narvu ten telefon do prdele takovou silou, že ti z toho praskne čurák.
Prosím, já volám kvůli tomu abych zjistil stav svého účtu, mohu prosím vědět, kam jsem se to dovolal? ( opravdový klient ČSOB, tedy bývalý opravdový klient... po tomto incidentu sekretářka dostala vyhazov a já? já jsem hold měl jenom tu smůlu, že jsem se jí nedovolal a nakonec se ukázalo, že to byla smůla pro ní, co z toho vyplývá..nikdy neser blázna)
No nic vypadá to, že pozice ředitele ČSOB je pro mě navždy uzavřená. Ale už se rýsuje plán B. Zítra si najdu bohatou holku, díky který si o slovu práce, budu moc nechat jenom zdát. Hon na milionářku začíná. Pokračování příště
 
kategorie: Deníček mého skromného já | vložil: superman26 ¤ Komentářů (1)
14.Září 2008,22:30
Čtyři dny do propuštění. Vím, že oproti pěti rokům je to jako nic, ale mě to přijde jako naprostá věčnost. Díky bohu, že si to mohu alespoň zkrátit přípravami na skutečný život. Protože mě odsuď vykopnout na ulici tak jak jsem přišel, tedy prakticky bez ničeho, ale hlavně bez jediné koruny, první, po čem bych se měl ohlédnout je nějaké pořádné zaměstnání. Mám ukončené nejvyšší možné, tedy základní vzdělání, takže najít si solidní, dobře placenou práci, by neměl být problém. Vidím to na nějakého ředitele v bance či možná na nějakého toho ministra nebo poslance, protože v řadách těchto lidí, je to prý samý blázen. Předpokládám, že právě do vlády musíte mít doporučení z blázince, ve kterém jste se minimálně pár let nacházeli. Podívám se tedy na inzeráty, zda-li se nehledá zrovna někdo nový do politiky. Při nejhorším, kdyby nebyla jiná možnost, tak bych byl ochotný přijmout i funkci prezidenta. Ale nevím, zda-li bych zvládl tolik zodpovědnosti. Jo vždyť u nás vlastně prezident žádnou nemá, tak to bych mohl zvládnout. Už to vidím, jak se budu usmívat z obrazu na děti ve všech školách. Jak si budou chválit, že panu prezidentovy ta svěrací kazajka opravdu sluší. Což mi připomíná, že se musím zeptat, jestli mi jí dají sebou, nebo jestli si musím nějakou zakoupit. Přeci jenom bych si už za ty roky asi dost těžko zvykal chodit v něčem jiném. Také to bude po prvé za pět let, co půjdu na záchod a budu si ho moc sám podržet. Bože dej, ať ho unesu a nezpůsobím si hned na poprvé kýlu. Tož začnu na nejznámější internetové stránce na vyhledávání zaměstnáni s názvem www.hledassipraciaprocstimjakoobtezujesnas.cz A už to tady máme. Zástupce ředitele v ČSOB. No tak sice je to jenom ubohý zástupce, ale jak se znám, tak se hrozně rychle vypracuji a současný ředitel zmizí ze své funkce rychleji, než se stačí pořádně naučit moje jméno. Takže co tu máme. Náplň práce. Zastupování ředitele v době jeho nepřítomnosti. Hm. No doufám, že si ten hajzl jako nemyslí, že tam za něj budu od rána do večera. Je ředitel tak ať si to na tu chvíli ještě užije. Já se přeci na začátek hned nepředřu, no ne? Požadujeme. VŠ vzdělání. Co to jako je? Jo jako všechna vzdělání. No všechna nemám, snad budou stačit alespoň nějaký. Předtím jsem dělal chvíli uklízeče na toaletách a pak mě povýšili na hazl dědka a to jsem byl nejmladší hajzl děděk v ČR. Přeci jenom ve věku 20 let se dá člověku jen dost těžko říkat děděk. No nic pokračujeme dál. S čím ještě chtějí slušného člověka, jako jsem já, otravovat. Praxe na pozici ředitele. Tak to mám. Já tady tomu prakticky velím. Teda když tady zrovna nejsou dozorci. Což je většinou tak minutu, když si náhodou hromadně odskočí. Tak v tu chvíli jsem tady pán. Zařvu všichni k zemi, z nebe padají okurky, no a protože to jsou blázni tak mi samozřejmě věří, schovávají se na zemi, kryjou si hlavu a já do některého z nich jako schválně kopnu a řeknu tu máš blbče spadla na tebe okurka. Ehm. No zkrátka praxi ředitele bychom měli. Velice dobrá znalost Ekonomiky. Tak tu mám taky. Vím, že když něco stojí bůra, tak že to za čtyři kačky skrátka nekoupím. Jsem hold genius. Znalost minimálně jednoho jazyka ( AJ ). Co to je za jazyk to Aj. Aj jaj ja. Bože to je slovenština. Tož tu taky umím. Jsme bratia, tak sa však nějak dohovoríme no ne? A navíc maj umět česky zmetci jedny slovenský. Komunikační, vyjednávací a organizační schopnosti. Všechno mám, všechno umím, kde to mám podepsat. Jo ještě jakej plat bych se měl podívat. Nebudu tam dělat za nějakou almužnu. 80 000Kč měsíčně + bonus na výdaje v eurech. Co to je ty eura. Něco jako stravenky na žrádlo. Ať si nechaj. Nejsem zádnej žebrák, nebudu někde pobíhat se stravenkama. No a 80 000 taky nic moc teda, se hold budu muset uskromnit. Ale jako zálohu chci předem, o tom nebudu ani vyjednávat. Tak zítra tam zavolám a dá-li bůh tak si taky najdu nějakou tu babu. A vy zatím nelelkujte a koukejte mazat na kutě parchanti. Pokračování příště
 
kategorie: Deníček mého skromného já | vložil: superman26 ¤ Komentářů (3)
19:22
Jak tak člověk sleduje blogy, říká si většina z nich je opravdu o ničem. Nicméně občas člověk narazí na pár zajímavých kousků a já bych rád upozornil na jeden z nich. Obzvlášť příběh Prodavačka spodního prádla, je opravdu vyvedený a proto se prosím podívejte, bude-te li mít chuť a náladu na http://web.libimseti.cz/KatkaM.K./znameni-ryba--takova-jsem_585692.html
Opravdu to stojí za to :-)
 
kategorie: Další dobré blogy :-) | vložil: superman26 ¤ Komentářů (1)
00:14
Dnes je nádherný den. Předvolal si mě k sobě do kanceláře samotný ředitel tohoto ústavu, aby mi řekl radostnou novinu. Za pět dní, budu propuštěn. Po pěti letech strávených za zdmi tohoto ústavu, bez možnosti byť jediné vycházky. Začnu žít nový život. Najdu si práci, založím si rodinu, začnu spořit na důchod, předplatím si kabelovku a k ní všechny porno kanály, bože, konečně začne život, o kterém jsem vždycky snil. Od  zítřka si na internetu začnu hledat práci a poohlédnu se i po nějaké té osobě opačného pohlaví. Samozřejmě, vás budu o všem informovat. Dnes nás ale čeká pokračování vyprávění o tom, proč a jak jsem se sem vlastně dostal. Inu skončili jsme u povinné nedělní návštěvy do kostela. Po pěti hodinách strávených čekáním na lavičce před kostelem jsem se konečně dočkal. Nedělní mše měla každou minutu začít. Pro mnohé zde je to stejně nepopsatelný zážitek jako například nedávný začátek olympiády či fotbalového mistrovství světa. Pro mě je to rutina. Nebo spíše řečeno to pro mě byla rutina. Ta hodina mše bývávala opravdu nekonečná. Občas se mi podařilo propašovat walkamna či alespoň nějakou odobornou literaturu jako Leo, nebo Playboy, ale většinou se na to přišlo a pak následoval již zmiňovaný krutý trest. Takže nakonec nastala doba, kdy jsem vzorně seděl, jako všichni ostatní a poslouchal ty bláboly, kterými nás každou neděli krmil farář, jenž byl prakticky pernamentně namol. Vždycky říkal bůh je tu s námi, ale společně s ním tu sedí také satan a ani nevím proč, ale vždycky se při tom celý kostel podíval směrem ke mě. Poprvé jsem se docela leknul. Díval jsem se za sebe, vedle sebe, pod sebe, než mi došlo, že tím asi opravdu myslí mě. Jednou byl dokonce tak moc na mol, že ke mě běžel s křížem a za intezivního mlácení tímto krucifixem do hlavy tvrdil, že ze mě toho satana vyžene. Podle mě stejně nic nevyhnal, spíš mi přihnal otřes mozku. Což samozřejmě svedl na dílo satana, který se prý tak moc bránil, když mě měl opouštět, že mi způsobil tento úraz. A protože jak už jsem říkal celé město je silně věřící, tak mu to všichni věřili. Vlastně si tak říkám, že kdyby mě zabil a svedl to na satana, tak mu to tehdá i vyšlo. Teoreticky nás mohl povraždit takřka všechny a stejnak by ho všichni měli rádi. A tak jsem si jednoho dne, toho posledního dne před mým uzavřením do tohoto ústavu řekl, že když lidé mají tolik rádi tohoto člověka a odpouští mu všechny jeho chyby jenom proto, že tvrdí, že s ním mluví bůh, tak proč bych to samé nemohl udělat i já. A tak uprostřed jeho nudného kázání jsem vstal a s upřeným pohledem na prázdnou židli vedle mne ( nikdo vedle mne nechtěl sedět, proč to nevím) jsem začal křičet : " Je tady, Bůh je tady, vedle mě...podívejte, bože to je krása ". Všichni se podívali nechápavě mým směrem a já protože jsem si konečně za ta léta získal jejich pozornost, jsem bohužel pokračoval dál. " Cože Bože? Vážně to mám vzít za tebe? Ne nemůžeš jít do důchodu to nejde všichni na tebe spoléhají, já to přeci nezvládnu. A nebo jo? Myslíš, že jo? Že na to mám. No víš já si to tajně vždycky myslel, že jednou budu tvým vyvoleným. I když co Ježíš? Že ho nesnášíš hajzla jednoho nemanželskýho? Ale já taky nejsem tvůj vlastní? Cože jsem? Ty jsi ve spánku oplodnil mou matku, svými svatými spermiemi? Pane Bože? Což mi připomíná, že tuhle větu bych se měl odnaučit, vzhledem k tomu, že bych jí říkal sám sobě. Takže já jsem teď bůh. A co že to mám udělat jako první? Co chci? Že bych měl začít potopou a uspořádat si svět k obrazu svému? No proč né, stejně tyhle blbce nemám rád. Popravdě jsou všichni docela divný." No po dlouhém zhruba půlhodinovém monologu s imaginární postavou, dorazili pánové celý v bílém a nasadili mi krásnou svěrací kazajku, kterou prakticky, až na vyjímky nosím dodnes. A ačkoliv jsem se sem dostal poměrně normální, pět let na tomto místě udělá i z normálního člověka totálního blázna. A proto se odsuď tolik těším. Je to práce nového ředitele, který je nevěřící a proto zjistil, že mě tady drží naprosto ilegálně. Jen počkejte, až se odsuď dostanu, všem se vám pomstím. Začne nová éra. Na zem sestoupí nový bůh. A stanu se jím já. Ale nejdřív si musím najít tu práci a holku, než zničím laskavě celý svět. A o tom zase příště :-)
 
kategorie: Deníček mého skromného já | vložil: superman26 ¤ Komentářů (0)
13.Září 2008,00:13
Tak to nové extra větrání na zadní straně mé svěrací kazajky bohužel nebylo zas tak dobré jak jsem si myslel. Což mi připomíná, že momentálně musím psát ve stoje. Ono to je popravdě vlastně stejně mnohem lepší, protože naši dozorci mají opravdu vyvedený ( alespoň pro ně ) smysl pro černý humor. Vždycky náhodně, v době kdy to nejméně čekáme, připojí na tu krásnou kovovou židli co máme u počítače 220V. Pak se smějí, když se šokem, který jste utrpěli válíte na podlaze schoulený do klubíčka a ještě do vás kopou. Takhle když to jako dělají ostatním, tak je to i docela vtipné, ale když se to stane i vám, tak už moc ne. Naposledy jsem po takovém to vtípku skončil na dva měsíce na lůžku. Člověk si tam tak říká, alespoň tady od nich bude pokoj. Ale to ty rošťáky neznáte tak, jako jsem je poznal já. Například asi po dvou týdnech, co jsem tam ležel, jsem měl poprvé dostat něco jiného, než suchary. Konec diety. K obědu bylo výborné kuřátko s knedlíčkem a červeným zelím. No z kuřátka jsem sice dostal pouze kostičku, jelikož dozorcům prý nestačili jejich porce, ale i tak na ní zbylo něco málo na obírání. Co jsem ale netušil, že ti kulišáci nenápadně do toho červeného zelí přimíchali pár chilli papriček a že do hrníčku, kde obvykle bývá čaj mi přilili opravdu velkou část octa. Neudělalo mi to popravdě jakožto první jídlo po 14 dnech moc dobře a tak další velký výbuch smíchu od jejich osoby nastal v době, kdy mi vyplachovali žaludek, dostal jsem dvojitý klystýr a dalších 14-dní jsem byl na dietní stravě. A protože jsem byl umístěný na samotce ( mezi normální pacienty nás nepouštějí) tak si nenechali ujít ani tu čest navštívit mě každý večer. To mi vždycky přehodili pytel přes hlavu a hráli se mnou hru : Hádej, který z nás tě praštil obuškem. Opět mi tato hra nepřišla moc zábavná, ale asi to bude mnou, protože všichni ostatní se evidentně velice dobře bavili. Ale nechme toho vyprávění o hrách, které pro nás laskavě zdejší zaměstnanci připravují. Toho už máte dost určitě od minule. Slíbil jsem vám, že konečně prozradím, za co že jsem se to sem dostal. Pamatuji si to, jako kdyby to bylo dneska, ačkoliv mám kolikrát problém pamatovat si i to, co bylo včera. Inu každou neděli jsme celá rodina pravidelně chodili do kostela. Ano mí rodiče byli silně věřící a já jak si nějak neměl na výběr. I když vlastně měl. Vždycky mi říkali, že buďto půjdu s nimi do kostela a nebo zůstanu až do příští neděle zavřený v kleci ve sklepě bez jídla v vody. To víte, že na poprvé jsem si vybral raději druhou možnost, ale to jsem bohužel nevěděl, jak náročné to bude. Nehledě na to, že součást trestu ( která ale v původních pravidlech mě předložených nebyla), byli i různé druhy mučení. Pálení cigaretami, intenzivní několikahodinové kopání do rozkroku, či strkání různých předmětů abnormálních velikostí do anální části mého těla. Po této zkušenosti jsem se vlastně do kostela i docela těšil. Dokonce jsem si budík na ten den raději nařídil už na čtyři hodiny ráno, abych to náhodu nezaspal a od šesti už jsem stál před kostelem, i když mše začínala až o šest hodin později. Později jsem si nechal i na obě půlky vytetovat I love Jesus, ale za to jsem byl opět ( ačkoliv nevím proč ) potrestaný. Možná, že to taky zapříčinil fakt, že jsem tam pod tím měl ještě napsáno tudy za bohem do nebe a šipky ukazující tam odkud vychází zbytky potravy, které naše tělo nepotřebuje. Néééééééé....prášky ne, proč já to ještě musím dopsat, prosím, prosím. Au, Au, Au..tak jo prášek jo, já chci dva..radši..a nebo néé radši tři..au, au, au...dobře stačí jeden. Ehm tak já už musím...au...vždyť už nepíšu..au, no dobře už jdu ty kreténe..au, au, au, au, au, au, au, au, au, au, au ( tento text byl dále vymazaný administrátorem kvůli spamu)...pokračování příště
 
kategorie: Deníček mého skromného já | vložil: superman26 ¤ Komentářů (0)
11.Září 2008,23:26
Další nudný den v ústavu. Dneska jsem se jednomu z dozorců svěřil, že můj největší sen je umět lítat. On se na mě tak podíval a řekl, že to není tak nemožné a už sem si to lítal z jednoho rohu mého kamrlíku do druhého. Díky bohu za to, že je póstrovaný. No každopádně když skončil a konečně se přestal smát jak hovado tak mu říkám. " Ty hele ( takovým jako tím drsňáckým hlasem, jako ty hrdinové z akčních filmů, akorát v mém podání trošku přitepleném) to si jako hele přehnal, za to si na tebe budu stěžovat, takový zacházení si jako nenechám líbit, hele ty ( dodal jsem ještě drsňácky)". Ale než jsem to stačil doříct, tak se na mě tak podíval a vysvětlil mi, že jediný komu si můžu stěžovat je jeho obušek a už mě bral hlava nehlava, prdele neprdel...a bůhví kam ještě mě mlátil, což mi připomíná, že už asi nebudu mít děti. Ale komu si mám stěžovat. To nelidské zacházení je k nevydržení a ty divné hry co s námi hrají. Například všichni se musíme chodit sprchovat společně. Kdyby tady byli alespoň nějaký ty ženský tak neřeknu, ale sprchovat se s partou mentálně zaostalých chlapů a dozorců, kteří k zaostalosti taky nemají moc daleko, to mi jako příjde nechutný. Minule jsem to vyřešil tak, že jsem zapojil svou bujnou fantazii a představoval jsem si, že ti všichni chlapy co se tam semnou kopou jsem vlastně ženský. Všechny ty kozičky a bobříci co se na mě usmívají a já kolem celý namydlený šťastně pobíhám, jak houbař, který najde plácek plný hub a má s toho radost jako normální člověk z toho, že vyhraje milion. No a tak jak jsem si to tak představoval jo, tak samozřejmě, protože tady si jako to sexu člověk moc neužije, a přeci jenom pravá a levá ruka už je od toho jak skoro nonstop večer jede celá od mozolů, tak si člověk taky na chvíli musí dat pauzu, že? Ehm co že jsem si to vlastně představoval. Jo no tak v téhleté jako by pauze, kdy jsem čekal až se mi zahojí všechny ty mozoli jsem si představoval tohle no a co se nestalo. No správně..náhle jsem zjistil, že mám na sobě přimontovaný fungl držák na ručníky. Akorát, že jsem zrovna neměl při ruce žádný ten ručník, protože ty nám dozorci dávají až po vysprchování, kde nás sledují jak se utíráme, prý kvůli tomu, že bez dozoru bychom se na nich mohli oběsit, či se navzájem uškrtit, což je blbost, protože když Karel, což je jedne z bláznů měl jednou ručník v tý sprše tak jediný na co se zmohnul je plácat nás s ním přez zadek. Ehm. Tož nebylo to tedy čím příkrýt a byla to otázka času, kdy si toho někdo všimne a tak jsem si teda jako lehnul na zem a předstíral, že plavu. Nikoho to nepřekvapilo, protože takové akce vzhledem k tomu, že to je blázinec tam jsou na denním pořádku. No jo, jenže já si nevšimnul, že na místo kam si lehám..a jak si zrovna v prostoru kde se nacházel můj--ehm držák...byla dirka pro odtok vody. No a on se mi tam tak nějak šprajcnul. A dozorci najednou prej konec sprchování, jako že už musíme jít na pokoje či co a já furt plaval a plaval...říkal jsem že trénuju na příští Olypiádu no a už si to ke mě hnali z obuškem. Teď do mě bouchali a snažili se mě odlepit od země, ale já se držel, i když jsem měl obě ruce a nohy nahoře...furt jsem se držel. Přešlo mě to, až když jeden z dozorců vzal obušek a vrazil mi ho do...mezi hýždě. Joo po týhle skušenosti můj stojan na ručníky visel hodně dlouho zklamaně dolů. No každopádně to co jsem chtěl říct je to jaké hry s námi hrají. Protože za chvíli už dostanu zase prášek ( a to jsem vám ani nestihl říct, jak jsem se sem dostal) tak vám povím jenom o jedné hře a zbytek snad příště. Čili shodou okolností se hraje ve sprše a jmenuje se hledej mýdlo. To nás takhle všechny postavěj do lajny hodí před nás mýdlo a mi se všichni naráz musíme ohnout a kdo ho první chytne a dostane ze země ten vyhrává. Jenže víte samy, že to je problém kolikrát i pro normálního člověka natož pro nás pro blázny, ehm, teda pro ně pro blázny. No to je jedno. Takže si to tak lovíme, lovíme...a dozorci něco dělají za námi ani nevíc co, akorát vím, že mě po téhle hře vždycky děsně bolí prdel. Jo a věšáky dozorců při téhle hře jsou vždycky v plné polní, jestli je to mejdlo vzrušuje, nebo jestli si taky jako já představujou, že jsou ve sprše plné holek to já jako nevim, jediný co vím je fakt, že jsem rád, že ředitel navrhnul používat tekuté mýdlo. Konečně si třeba jednou moc budu taky sednout bez toho, aby mě to po téhle hře tolik bolelo. No tak já si jdu vzít prášek. Pak si nasadím svěrací kazajku...ano umím to sám...ale o tom snad taky příšě a hurá k Rudolfovy ( to je jeden z dozorců ) na kutě....prý mi dneska mojí svěrací kazajku vylepší o zadní větrání..co tím myslel to nevím, ale už se moc  těším....pokračování příště
 
kategorie: Deníček mého skromného já | vložil: superman26 ¤ Komentářů (0)
20:57
V mém blogu je nikolik rozpracovaných příběhů..od Života feťáka, Životana líbku po Deníček mého skromného já...napiště si sem sami, u čeho byjste nejraději viděli další díl :-)
 
kategorie: Anketníček obecný | vložil: superman26 ¤ Komentářů (3)
10.Září 2008,22:13
Dnes ráno jsem opět vstal, ostatně jako každé ráno za 26 let co jsem na světě. Je to divný jev, večer usnete a ráno se zase probudíte..nevím, jestli to tak mám jenom já nebo všichni, ale občas mi to fakt vadí. Možná ani né tak to probuzení ( i když jistě znáte rána do kterých se probouzet nechcete, například probuzení do pracovního dne), ale nutnost jít spát. Tolik promarněného času, během kterého by se dalo dělat spousta jiných věcí, například shlédnou čtyři až pět pěkných filmů, zajít někam na pařbu, účastnit se nonstop maratonu v onanování a plno jiných užitečných věcí. Skrátka nerad spím, ale musím, protože když nespím, tak jsem unavený, další zvláštnost, kterou doufám opět netrpím jenom já. Všichni jsme prý stejně postižený. Tedy alespoň v tomhle případě, spousta z vás je postižených spoustou jiných věcí o kterých já bohudík nemám ani páru. Nicméně přesto všechno, se ráno probudím a říkám si je to tady, opět blbý den, ale ty to zvládneš, protože jsi super, jsi jedinečný a možná, kdyby ti nebylo blbý se tak nazívat ve společnosti ostatních lidí, řekl by sis, že jsi bůh. Říkám si to každé ráno před zrcadlem, alespoň deset minut, ale stejně mám pocit, že ten hajzl, kterému říkáme odraz v zrcadle mi to moc nevěří...a tak ho vždycky šmejda jednoho ničím sestřelím a pádím koupit nové zrcadlo, přičemž se mě drží ono pověstné sedm let neštěstí násobené nekonečnem. Ale co říkám si, plno lidí má třeba furt štěstí, ale já mám to štěstí, že mám furt smůlu a to je mnohem lepší no ne? Moment, můj dozorce říká, že je čas vzít si své obvyklé léky. Beru je nerad. Ale musím, protože když tak dobrovolně neučiním, tak mě vždy čeká trest elektrickým šokem a věřte, že dostat elektrošok takhle k večeru není vůbec nic příjemného. Vlastně, když tak o tom přemýšlím, tak ono to není nic příjemného ani ráno či odpoledne. Tyto prášky, které nám zde dávají jsou na bázi tripu. Taková halucinogenní droga, díky které alespoň na pár hodin zapomenem, že jsme zavřený v tomto ústavu. Včera jsme si třeba všichni hráli na motýli a květiny. Bohužel jsem byl vybrán jako květina a sednul si na mě sto dvacetikilovej motýl. Díky bohu na jednu stranu za ty prášky, protože jen díky nim, jsem přežil tu bolest, myslím tu bolest, když vám prasknou čtyři žebra a zlomíte si ruku. Mám takovej zajímavej poznatek. Pokaždé, když kliknu na nějaké písmenko tou zlomenou rukou tak to bolí, ale čím to je nevím. Dozorci se snámi moc bavit nechtějí a s ostatními se zase nechci bavit já, protože upřímně řečeno to jsou blázni. Nechápu, proč já, ač zcela normální, musím pobývat na hromadě s touto chátrou. Asi vás bude zajímat, proč mě sem zavřeli. Hvííííííííííí Huáááááááá , to bych taky rád věděl...Hvííííí Huáááááá....asi vám bude nejlepší popsat, jaká situace mě sem dostala. Ale to necháme až na příště, prášek, který sem před chvílí dostal, začíná pomalu, ale jistě působit. Hvíííííí Huáááááá.....Dneska bude prý super hra....já budu moucha a všichni ostatní plácačka..já se tak těším...Hvííííí Huáááááá....Hvííííí Huáááááááá...Hvíííííí Huááááá...AU...Hvíííí....pokračování příště.
 
kategorie: Deníček mého skromného já | vložil: superman26 ¤ Komentářů (0)
08.Září 2008,22:14

                                                            HRANICE SMRTI

Žánr: horor/trihller

Režie: Xavier Gens

Premiérav Kinech: 17.04.2008

 

Za druhé světové války, žil, byl, jeden milý, sympatickýpán, který se živil tím, že na lidech, kteří měli to štěstí, provádělsadistické pokusy. Ale druhá světová válka tak nějak skončila dřív, než ÁdaHitlerů čekal a tak tento milý, hodný, mírně ujetý pán, skončil na dlažbě. No,neustále lepší než s kulkou v hlavě, že? I když, co není teď, nutněneznamená, že nemůže být za pár let, že? Ale nepředbíhejme tolik do budoucnosti. „ Takže co teď?“ řekl si onen pán. Když půjdu na pracovní úřad aoni se mě zeptají, co umím, tak musím popravdě uznat, že kromě mučení na tisíca jeden způsob, vlastně ani nic. A řekněme si na rovinu, že zrovna obor mučenínemá zrovna v této době žádnou perspektivu. Vlastně je mi to úplně stejněplatný, jako kdybych byl vyučený řezník v Somálsku. V inzerátech bohuželneuvidíte text typu: Hledáme profesionálního mučiče, práce v mladémkolektivu, vysoký plat, příspěvek na bydlení a dopravu, praxe v obru jevítaná. Místo toho tam jsou blbosti typu: Přijmeme sekretářku do 25 let,požadujeme znalost minimálně dvou jazyků, základní znalosti aplikací Word aExcel na PC, psaní všema deseti, schopnost uvařit dobrou kávu, 30 let praxe.Tak si asi založím rodinný podnik, pod názvem Masokombináty na zpracovánílidského masa s.r.o. Už zbývá pouze najít pár takových psychopatů, ehm, lidí sestejným koníčkem jako já a nějaký nepotřebný zapadlý areál, kde bych mohl bezzbytečného vyrušování pracovat. A jak řekl tak taky udělal. Zbýval už jenomjediný problém a to sehnat schopného dodavatele masa. Bohužel ve zlatýchstránkách nenašel nikoho, kdo by prodával lidi stejně tak jako se to dělas prasaty a tak si řekl, že si pomůže sám. Ale jak na to. Dobrovolně nikdonormální do párků nepůjde. Hold když to nejde dobrovolně, půjde tonedobrovolně. A tak poblíž svých masokombinátů založil pěkný příjemný motel, nakterém byla jediná drobná vada a to ta, že z něj již nebylo návratu. Posuňme se nyní o pár desítek let dál a to až do současnosti. Skupinka mladýchrecidivistů, mající ušlechtilé zájmy typu házení zápalných láhví či střílení napolicisty se po jedné nepodařené demonstraci scházejí v jednom opuštěnémskladišti, aby se domluvili, že do doby než se vše tak nějak uklidní, by simohli vyjet na menší výlet do Holandska. Rozdělí se do dvou skupinek, přičemžjedna z nich jede počkat na tu druhou do nějakého motýlku poblíž hranic. Ata druhá veze svého postřeleného kamaráda do nemocnice, kde bohužel umírá dřív,než bude moc být použit jako přísada do salámu. První parta čítající dva velicenesympatické mladé muže nachází již výše zmiňovaný motýlek, ve kterém serozhodnou usadit a počkat na příjezd svých známých. Dvě mladá dívky patřícíopět k silně nesympatickému personálu, nabídnou těm mladíkům, žev ceně pokoje si sněmy můžou jen tak mimochodem zasouložit. Kluci sedlouho nenechají přemlouvat a užijí si s děvčaty. Kdo z nás by toneudělal, že? Obzvlášť, když by to byli docela roštěnky a ještě k tomu byto bylo zadarmo. Pohlavních nemocí se přeci v dnešní době nemusí nikdobát.  Nicméně dřív než zjistíme, jestlise oni mladíci nakazili či ne, personál tohoto milého zapadlého motýlku maličkozmagoří a rozhodne se své nové hosty pochytat a posléze v masokombinátechzabít, což, protože je to poměrně šikovná partička sadomasochistů, se jimpodaří. A to už nám přijíždí druhá partička. Tentokrát mladý muž a mladá dáma.Ti mají svojí pikantní historii. Pokusím se jí zkrátit. Zkrátka on jí zbouchnula pak se na ni vys..ehm vykašlal. Ona mu to tak nějak nemůže odpustit, ale toještě neví, že za chvíli jí budou trápit mnohem důležitější problémy. Napříkladstrach o její a doposud nenarozeného dítěte, život. Takže personál jim, ačkolivto od nich nebylo vůbec pěkné, lhal, že jejich přátelé, už na ně čekají najiném ubytovacím místě. I když vlastně zas tak moc nelhali, oni tam čekali, ikdyž ne zrovna dobrovolně a ne zrovna v záviděníhodné pozici. Takžepřijíždějí nám do již známých masokombinátů s.r.o. Ty se ale na první pohledtváří jako opuštěné doly. „To jsou hajzlové co?“ ty doly. Mladou dívku posadíke stolu uvnitř takové vilky, dá se říct a mladíka odvádí na jeho přání jednaz přítomných hostesek do koupelny. Tedy alespoň si má myslet, že je tokoupelna. A jak tak marně hledá sprchu, tak místo toho najde svého přítele,který si tam tak spokojeně visí vzhůru nohama na háku. Mladík náhle dostávátušení, že tady asi bude něco špatně a že kamarád, se zřejmě sám do takovépozice dobrovolně nedostal. Onu dívku zatím uvítává náš starý dobrý známý, okterém jsem vám vyprávěl na začátku našeho příběhu a jenž za ta léta, přecijenom už malinko zestárnul. Když tu náhle přibíhá rorzuřenej bejvalej na cožsamozřejmě všichni čekají a jí i jeho hezky svážou a odtáhnou v řetězechdo chovné stáje. V ní si spokojeně na hromadě žijí prasátka i lidé a světediv se, oba dva druhy jsou tam chované pro stejné účely. Hold ne každému sednevynikající lidský hamburger. Někdo furt nesmyslně dává přednost hovězímu a nebozabijačce, z pěkně vypaseného prasátka. Mladý muž a mladá dívka si to tedykrásně čekají, až půjdou do guláše, ale tak nějak z nepochopitelného důvoduse s tím nemůžou smířit. A tak mladík přetrhává dívčiny řetězy, jako kdyby tobyl papír, avšak svoje se mu uvolnit nepodaří. Dívka tedy solidárně nechákamaráda kamarádem a utíká tak rychle jak jen může. V tom přibíhá vůdcetábora. „Ty lidská hovno, kam ty nechat jít mein zajatec?, zeptal se slušněpostarší pán. Ale mladík mlčel a tak aby byl alespoň nějak potrestaný, zanevychované chování své kamarádky, která bez rozloučení se svými hostiteli jentak utekla, mu vedoucí skoro koncentračního tábora ušmiknul takové ty kůstkynad patou, díky kterým na ně můžeme našlapovat. Díky kterým, vůbec můžemechodit. Aby alespoň on, nedostal ten blbý nápad typu, já uteču. No popravděnevím, proč to dělali, když ho pak stejně zabili, ale to je jedno. Zkrátkaněkdy je krásné nechat své oběti před smrtí si užít trochu legrace, že? Vraťmese k dívce, která je na útěku ze svého nového dočasného domova. Ta vzorněběží po silničce, která jako jediná vede k masokombinátům a určitě je tocesta, kterou by se při útěku vydal každý z nás, no ne? A hle náhle protiní jede automobil. Kdo by v něm asi tak mohl být. Tipnul bych to na 99procent, že po cestě vedoucí na místo odkud se nikdo nevrací živý a kam aninikdo dobrovolně nejezdí, co by tam taky dělal, když tam oficiálně nic není, žev tom autě bude někdo patřící k obsluze masokombinátu. A ono vážněkdo by to byl řekl. A tak se dívka zase vrací, ačkoliv nedobrovolně zpátky dotábora, tedy hned poté co jí z neznámého důvodu napadlo ono auto stopnouta požádat řidiče o pomoc. Dokonce jí ani nebylo divný, že poté co mu řekla, žepoblíž se nachází parta psychoušů, jí jenom tak jako by to bylo naprosto běžnéřekl: „hm tak si nastup“ protože tak by se asi zachoval každý člověk, kterémubyste řekli, tuhle pro někoho děsivou informaci. Zpátky v táboře sedozvídají, že dívka je těhotná a to se jim zrovna tak nějak hodí. Protože samijak si nemůžou mít své vlastní potomky. Tedy můžou, ale jejich děti jako byvypadli z nějakého hororu od Stephena Kinga. Zřejmě měli nějaké zmutovanéspermie, či se jejich skrytá zrůdnost projevovala na jejich potomcíchz venku. Kdo ví.  Ale jinak to bylivesměs hodné děti. Jenom tak si pobíhali po lesích, sem tam zaběhli dopodzemního areálu, ve kterém se nacházeli jaké si mrazáky plné mrtvol, aby sisem tam něco zakousli. Ale pravda je, že do rodinného podniku by se mocnehodili. Přeci jenom jako obsluha onoho motelu, by asi nevzbuzovali přílišvelkou důvěru u zákazníků. On málokdo se ubytuje v motelu, ve kterémobsluhuje vetřelec a uklízí ho panenka Chucky. Opět mluvím o normálních lidechsamozřejmě, ne o vás co jste dokázali tenhle článek dočíst až sem JČili že to nebude pohádka pro děti, už jste se dozvěděli. Že to bude docela semtam nechutné, o tom určitě už taky nepochybujete. Ale jak tento film působíjako celek? Stručně řečeno je to děsná hovadina, ve které, byste logiku hledalijenom dost stěží. Je to snad nejhorší horor za posledních deset let. Film mělpotenciál stát se kvalitním hororem a možná stejnou legendou jako se stal vesvětě hororu první Saw, ale ten (potenciál) jaksi zůstal naprostonevyužitý.  Ano pár dobrých nápadů by sevněm i našlo ale těch je tak málo, že by vám na jejich spočítání, stačila pouzejedna ruka a to i za předpokladu, že byste na ní nešťastnou náhodou měli jenomtři prsty. Násilí a krev v něm sice je, ale to je tak všechno. Příběhstojí za houby, postavy jsou nesympatický, je vám úplně jedno, jestli všichniumřou, protože jaksi není s kým sympatizovat a těch nelogičností, na ty bymi pro změnu nestačili ani všechny vaše ruce dohromady.

Verdikt: Jít či nejít na tento film, to je otázka na kteroumám jednoznačnou odpověď. Nejít. Vážně, jestli jsem u 10 000 let přednaším letopočtem psal, že by to byla škoda peněz, že by bylo lepší místo tohojít na pivo tak u tohohle filmu by bylo lepší ty peníze vyhodit z okna,než podporovat autory tohoto veledíla, aby nedej bože natočili druhý díl.Mimochodem odradit už by vás mohlo i to, že stejný režisér, který má na svědomítenhle film, byl režisérem Hitmana. Radši se podívám na všechny díly včelky májinež jít znova na takovou kravinu.  Ámen.

 
kategorie: Recenze | vložil: superman26 ¤ Komentářů (0)