14.Září 2008,00:14
Dnes je nádherný den. Předvolal si mě k sobě do kanceláře samotný ředitel tohoto ústavu, aby mi řekl radostnou novinu. Za pět dní, budu propuštěn. Po pěti letech strávených za zdmi tohoto ústavu, bez možnosti byť jediné vycházky. Začnu žít nový život. Najdu si práci, založím si rodinu, začnu spořit na důchod, předplatím si kabelovku a k ní všechny porno kanály, bože, konečně začne život, o kterém jsem vždycky snil. Od  zítřka si na internetu začnu hledat práci a poohlédnu se i po nějaké té osobě opačného pohlaví. Samozřejmě, vás budu o všem informovat. Dnes nás ale čeká pokračování vyprávění o tom, proč a jak jsem se sem vlastně dostal. Inu skončili jsme u povinné nedělní návštěvy do kostela. Po pěti hodinách strávených čekáním na lavičce před kostelem jsem se konečně dočkal. Nedělní mše měla každou minutu začít. Pro mnohé zde je to stejně nepopsatelný zážitek jako například nedávný začátek olympiády či fotbalového mistrovství světa. Pro mě je to rutina. Nebo spíše řečeno to pro mě byla rutina. Ta hodina mše bývávala opravdu nekonečná. Občas se mi podařilo propašovat walkamna či alespoň nějakou odobornou literaturu jako Leo, nebo Playboy, ale většinou se na to přišlo a pak následoval již zmiňovaný krutý trest. Takže nakonec nastala doba, kdy jsem vzorně seděl, jako všichni ostatní a poslouchal ty bláboly, kterými nás každou neděli krmil farář, jenž byl prakticky pernamentně namol. Vždycky říkal bůh je tu s námi, ale společně s ním tu sedí také satan a ani nevím proč, ale vždycky se při tom celý kostel podíval směrem ke mě. Poprvé jsem se docela leknul. Díval jsem se za sebe, vedle sebe, pod sebe, než mi došlo, že tím asi opravdu myslí mě. Jednou byl dokonce tak moc na mol, že ke mě běžel s křížem a za intezivního mlácení tímto krucifixem do hlavy tvrdil, že ze mě toho satana vyžene. Podle mě stejně nic nevyhnal, spíš mi přihnal otřes mozku. Což samozřejmě svedl na dílo satana, který se prý tak moc bránil, když mě měl opouštět, že mi způsobil tento úraz. A protože jak už jsem říkal celé město je silně věřící, tak mu to všichni věřili. Vlastně si tak říkám, že kdyby mě zabil a svedl to na satana, tak mu to tehdá i vyšlo. Teoreticky nás mohl povraždit takřka všechny a stejnak by ho všichni měli rádi. A tak jsem si jednoho dne, toho posledního dne před mým uzavřením do tohoto ústavu řekl, že když lidé mají tolik rádi tohoto člověka a odpouští mu všechny jeho chyby jenom proto, že tvrdí, že s ním mluví bůh, tak proč bych to samé nemohl udělat i já. A tak uprostřed jeho nudného kázání jsem vstal a s upřeným pohledem na prázdnou židli vedle mne ( nikdo vedle mne nechtěl sedět, proč to nevím) jsem začal křičet : " Je tady, Bůh je tady, vedle mě...podívejte, bože to je krása ". Všichni se podívali nechápavě mým směrem a já protože jsem si konečně za ta léta získal jejich pozornost, jsem bohužel pokračoval dál. " Cože Bože? Vážně to mám vzít za tebe? Ne nemůžeš jít do důchodu to nejde všichni na tebe spoléhají, já to přeci nezvládnu. A nebo jo? Myslíš, že jo? Že na to mám. No víš já si to tajně vždycky myslel, že jednou budu tvým vyvoleným. I když co Ježíš? Že ho nesnášíš hajzla jednoho nemanželskýho? Ale já taky nejsem tvůj vlastní? Cože jsem? Ty jsi ve spánku oplodnil mou matku, svými svatými spermiemi? Pane Bože? Což mi připomíná, že tuhle větu bych se měl odnaučit, vzhledem k tomu, že bych jí říkal sám sobě. Takže já jsem teď bůh. A co že to mám udělat jako první? Co chci? Že bych měl začít potopou a uspořádat si svět k obrazu svému? No proč né, stejně tyhle blbce nemám rád. Popravdě jsou všichni docela divný." No po dlouhém zhruba půlhodinovém monologu s imaginární postavou, dorazili pánové celý v bílém a nasadili mi krásnou svěrací kazajku, kterou prakticky, až na vyjímky nosím dodnes. A ačkoliv jsem se sem dostal poměrně normální, pět let na tomto místě udělá i z normálního člověka totálního blázna. A proto se odsuď tolik těším. Je to práce nového ředitele, který je nevěřící a proto zjistil, že mě tady drží naprosto ilegálně. Jen počkejte, až se odsuď dostanu, všem se vám pomstím. Začne nová éra. Na zem sestoupí nový bůh. A stanu se jím já. Ale nejdřív si musím najít tu práci a holku, než zničím laskavě celý svět. A o tom zase příště :-)
 
kategorie: Deníček mého skromného já | vložil: superman26 ¤


0 Komentáře: