A já srdce šeptám a nikdo
nepřeje mi sluchu
okolo jiná hluchá, slepá, němá srdce šťourají se v uchu prstem.
Prstem namísto nití hlavu svou navlékají
budou šít:
prošoupané vztahy,
obnošené něhy,
potrhané vášně
jemňoučkými stehy,
zašijí.

Jiná srdce popíjí celou noc
špiritus kalný jako ona sama.
nad ránem bez peněz, paměti, ostychu, rovnováhy k domovům se vrací.
Vrací se nad ránem a pak cestou k práci je jim na nic,
zvrací:
nestrávené křivdy,
spolknuté protesty,
rozžvýkané sliby,
do keře u cesty,
vyhodí.

Že se to nehodí?
soudit cizí srdce?
to říkáte vy a přitom Vaše kruté, tvrdé, hrůzné, silné ruce jsou od krve.
Od krve srdcí jsou Vaše ruce, revoluce v umění srdceryv!
je libo:
hořké zklamání,
smutek na zakázku,
rozvody, rozchody
a co lásku? uměl byste mistře?
Slečinko já jsem umělec, nedělám kýče.

Jsme zabouchnutá srdce co nevzala si klíče
a teď čekáme u dveří.
stařičký vrátný ohnutý, seschlý, svraštělý jménem Láska nám nevěří.
Nevěří nám, že je to náš byt i když mu vysvětlujeme,
že tam máme:
rozečtené sny,
nadějí naplněné sklenky,
ale i nesplacené dluhy,
faktury za myšlenky
za naše a hlavně za cizí.