Kam kráčíš? Duše moje.

Což po těle už nevzdechneš?

Což neotočíš v myšlence své já?

Kdo hřál Tě, za mrazivých dnů,

kdo živil Tvé nitro, lačné po pocitech?

A Ty mu z vděku záda ukážeš?

Vím, letět se Ti chtělo

když křídla tíží jeno pel.

Však vinou Tvou, to opuštěné tělo

rozpadlo se na popel.