Chtěla jsem tě česat hřebenem ze skla.
Jsi neúprosně zralá
natrpklou šťáwou, tajemstwím načlých nač.
Na dlaních se mi leskla a po nich stékala,
jak pila jsem hltawě, jak rozpraskaná skála
když nebe dá se w pláč.
I ty jsi plakala.
Chtěla jsem tě česat. Byla jsi tuze malá.
Jak zimomřiwé schoulení labutích kuřátek.
Hřeben jen trojzubý. Ta skla tě pořezala.
Ty už to newíš, wiď? Bolest je prominuta.
Chtěla jsem tě česat, wíš? Zbylas mi rozčísnutá.
A nejde to wzít nazpátek.