Kam kráčíš? Duše moje.
Což po těle už nevzdechneš?
Což neotočíš v myšlence své já?
Kdo hřál Tě, za mrazivých dnů,
kdo živil Tvé nitro, lačné po pocitech?
A Ty mu z vděku záda ukážeš?
Vím, letět se Ti chtělo
když křídla tíží jeno pel.
Však vinou Tvou, to opuštěné tělo
rozpadlo se na popel.