Mezi haldou zátek,střepů,plechovek a špíny
leží ubrečený skřítek a na sobě má plíny.
Čepička skoro na cáry roztrhaná moc,
nad panelákem i skřítkem padla noc.
Kšanda na ramínku jenom jedna drží,
v hlavičce jeho vzpomínky smutné běží.
Blátíčko po kalhotech všude rozmazané,
to není zlý skřítek podle očí je to dokázané.
Je to skřítek lásky vykopnut z tepla domova,
sám ví že se to nezmění nebude žádná obnova.
Zapomene na něho majitel a on nepřežije noc,
protože začíná sněžit a mrznout a foukat moc.
Skřítek podléhá zimě a ulehá mezi plechovky,
už začíná slyšet ty smutné a pohřební dechovky.
Skřítek s blátem a zátkami a plechovky umírá,
majitel si smutní a také oči své navždy zavírá.
Majitel umírá,po lásce se mu stýská,
skřítek už neslyší nic ani jak meluzína výská.