Jsi jako nejsladší květ,

jsi navždy celičký můj svět.

Jsi jediný kterému vše dám,

nechci aby jsi byl někdy sám.

Jsi vzduchem,který mě drží na živu,

že miluji tě není vůbec k divu.

Chci si jenom tebe jednou vzít

a s tebou navždy po tvém boku žít.

Má láska nikdy nevyhasne,

mám oči jen pro tebe je už navždy jasné.

Zůstaň se mnou prosím do konce života,

ať už není od žádného z nás ošklivá bota.

Navždy se ti já celá nabízím

a k životu se mnou tě pobízím.

Zvláštni co si člověk časem uvědomí

že zapomněl na své vnitřní podvědomí.

Je to zbytečné tady pravdu o vás psát,

já už nechci nic řešit a nechci si hrát.

Každý si na své musím přijít sám,

já už vám nic v mém životě nedám.

Na mě se s pomocí neobracejte,

s ničím se ke mně nevracejte.

Já si na své přišla také sama,

nepomohlo mi nic ani máma.

Musela jsem si vše sama vytrpět

a teď si chránim svůj krásný květ.

Drsný poučení jsem dostala,

naštestí jsem vše od tebe ustála.

Volnou cestu k tobě mám,

ty jsi asi nejspíš úplně sám.

Všechno jen tobě já dám,

jsi samotný jako samotný rám.

Vyplním tvé prázdno zcela,

už to nebude žádná temná cela.

Vše budeš ode mě napořád mít,

ty jsi to začal stejně potlačeně chtít.

Kapka za kapkou padá z nebe,

já chci být s tebou a líbat tebe.

Chci cítit,že šťasten jsi kvůli mně,

cítím,jak čím dál tím víc zbožnuji tě.

Úsměv je pro mne cenný na stokrát,

nenech mě nikdy samotnou někde stát.

Snad důvěru u tebe časem získám,

když nejsi se mnou,tak si stýskám.

Přála bych si,aby jsi byl mně otevřen

a mému srdíčku aby jsi byl ověřen.

 Panďuláci tak je nazvu.Panďulák je člověk,který chodí s tím druhým,ale ne naplno.Proč být s člověkem,který ustavičně se mu něco nelíbí a vy se snažíte jako blázni.Nemá smysl se snažit,když druhý lásku bere a nedává.Oba by se měli cítit krásně a nebýt smutní.Když je jeden v depce,tak se nebojí a napíše,zavolá a ten kterému je voláno uklidní toho v depce.Neni to obtěžování a pokud to tak člověku přijde,tak asi moc toho člověka nemá rád.Nepanďuláci se mají nádherně jsou k sobě stvoření pomáhájí si jeden a druhý také si dávají bacha na sebe aby si neublížili..jeden udělá chybu promluví si a urovnají to..nelžou si a jsou k sobě otevření...Cítíte čistou lásku podporu oporu něhu vášeň a všechno je tak krásně čisté...úplně u srdíčka člověku hřeje...TAK NEBUĎME PANĎULÁCI!!!!!!!Pojďme prožívat vše naplno a vážit si lidí okolo sebe...staromódní ale krásné pánové jsme princezny a dámy nejsme přece nějaké pyšné princezny,které dopadnou vždy špatně...Tak ať je hodně princezen a hodně princů!!!!

Uplakaná holčička kráčí světem sama,

dříve byla hrdá na sebe a byla jako dáma.

Hrdost jí zmizela ale úcta k sobě samé zůstala,

jedním dnem se po nocích samotě a pláči oddala.

Holčička pláče slzama co skončí za delší čas,

kdy bude schopna začít věřit a milovat zas.

Holčička stále něco dělá aby neplakala moc,

jenže neubrání oči suché když příjde noc.

Holčička srdíčko své dala a zlomilo se na půl,

slzy bolí a pálí a hlavně obsahují sůl.

Slaná princezna je z ní teď kdyby to neřekl ale on to vše řekl.

Slané,bolí,pálí a mrzí

snad zas jednou zmizí.

Kutálí se samy od sebe,

zatratilo srdce moje tebe.

Slzy tečou proudem po tváři,

že jednou přestanou se netváří.

Nee už dost už nemůžu dál,

člověk by se nikdy už neusmál.

Oči pálí a pláčou neustále,

co teď se mnou bude dále?

Práce,kamarádi a party se točí,

ale slzy stále při samotě padají z očí.

Člověk se spálí a pak zamrzne,

a všechno hezké okolo něj zmizne.

Slzy vemte si na chvilku dovolenou,

nemám ani jednu mnou povolenou.

Tak uvidíme,jestli se dokážu odrazit

a jestli mě dokážeš láskou zamrazit.

Víš,že teď jsem u dna studeného,

říkal jsi že,nechceš nic nuceného.

Líbí se mi to ale nedávám tomu moc,

vždyť teď jsem brečela každou noc.

Když jsem s tebou tak nemyslím na nic,

proháním se s tebou v sadech krásných vinic.

Je hezké jak se snažíš o úsměv můj když není,

říkáš stále,že se vše obrátí a vše se změní.

Děkuji za tvou dlouhou a milou společnost,

seš pro mě andělem co zůstává na věčnost

Jsi ohleduplnost sama ještě že existuješ

a že si povídáš se mnou a mě nelituješ.

Děkuji za vše,ikdyž ty říkáš,že je to samozřejmost,

pro mě je to pomoc jít s tebou přes ten most.

Přeji si být princeznou z pohádkového zámku,

nechávat své rozpuštěné vlasy zlobivému vánku.

Být na louce a být princeznou pro tebe se vším,

buď budeš mým princem a nebo už fakt nevím.

Starej se o svůj poklad ať se ti neztratí z dohledu,

braň mě,važ si mě,prober mě ze smutného pohledu.

Udělej mě šťastnou se vším a s tebou máš-li zájem,

za hezké chování se neplatí hořce slzavý nájem.

Chtěla bych být tvým nejcennějším pokladem,

ne hadrem který je tvou rukou  na zem pohozen.

Přála bych si aby to co já dávám mi bylo dáno,

aby krásně mi bylo i tobě každičké ráno.

Jako pyšná princezna nechci nikdy být.

Nechci si nic vynucovat jen čistou lásku mít.

Čmeldo děkuji za to jak jsi se zachoval.Mooooc si tě vážím a mám tě ráda.Moc děkuji za kamarádství s tebou...Moc jsme toho prožili a já si toho moc vážím že si se mnou krásně povídáš že jsi tak milý a hodný ke mně...děkuji za ten čas a děkuji za to že máme hezkou budoucnost nepočítala jsem s kamarádstvím už to mě strašně bylo líto...ale ty jsi mě fakt strašně překvapil a potěšil....děkuji...jsem tu vždy pro tebe:o*

Mezi haldou zátek,střepů,plechovek a špíny

leží ubrečený skřítek a na sobě má plíny.

Čepička skoro na cáry roztrhaná moc,

nad panelákem i skřítkem padla noc.

Kšanda na ramínku jenom jedna drží,

v hlavičce jeho vzpomínky smutné běží.

Blátíčko po kalhotech všude rozmazané,

to není zlý skřítek podle očí je to dokázané.

Je to skřítek lásky vykopnut z tepla domova,

sám ví že se to nezmění nebude žádná obnova.

Zapomene na něho majitel a on nepřežije noc,

protože začíná sněžit a mrznout a foukat moc.

Skřítek podléhá zimě a ulehá mezi plechovky,

už začíná slyšet ty smutné a pohřební dechovky.

Skřítek s blátem a zátkami a plechovky umírá,

majitel si smutní a také oči své navždy zavírá.

Majitel umírá,po lásce se mu stýská,

skřítek už neslyší nic ani jak meluzína výská.

Bijte mě, buďte hnusní na mě, mě nezabijete.

Jsem silná a mě ničím v životě neubijete.

Chvíli smutná ale pak se hodim do klidu,

říkám to hlavně Tobě i Tobě,celému lidu.

Tak klidně nemusíte lhát a jednat narovinu,

jenže Vy asi neunesete tu tíhu,tu Svou vinu.

Já jednám s Vámi s úctou a vážím si Vás,

jenže Vy to zkazíte a zabijete vztah náš.

Dám každýmu vše,co je v silách mých,

jenže potom si vyslechnu Váš zlý smích.

Když Vám to dobře udělá tak pokračujte,

nechápu tak prostě lidi srdcem svým milujte.

Děkuji Vám co stojíte při mně a jste tu vždy,

máte moji úctu ty ty i ty úplně každý.

Nikdy nevíš co se může stát,

život nesmíš lehce jen brát.

Važ si každého dne co je,

nebuď flegmatik to ne.

Třeba zítra už nic nebude,

jen teskno  po tobě zbude.

Žij na plno život svůj.

Vždyť ti ho dal táta tvůj.

Chybí mi tvé ruce,které lásku roznášely.

Tvé ruce mě do pohádky unášely.

Chybí mi tvůj hlas klidný a mírný.

Chybí mi tvůj charakter tak krásně mírný.

Chybí mi sledování hokeje opřená o tvoje bříško.

Chybí mi tvé zvolání kde jsi ty moje myško.

Tvůj odchod bolí do teďka a je to už pár let.

Ale stále si tě pamatuji,stále mívám vzpomínek slet.

Chtěla bych to vše vrátit a včas zachránit tvé srdíčko.

Nechtěla jsem nikdy aby vychladlo tvé tělíčko.

Nezapomenu na tebe a na vše jaký jsi byl.

Nikdy neudělám co jsi říkal neudělám ten omyl.

Krasné oči plné lásky a pochopení,

nad její milé vstřícné oči není.

Její hlas uklidní kohokoliv a cokoliv.

Umí udělat krásno mezi lidma kdekoliv.

Neví co je neochota  a zamračení.

Úsměv jí sluší a vždy pravosti je její.

Umí pomoc bližnému svému.

Pomáhá srdci mému.

Děkuji za to že existuješ.

Děkuji že mě nikdy nelituješ!

Proč nic nejde zpět vzít?

Protože máš úctu mít.

Proč nejde to napravit?

Protože jsi to měl opravit.

Proč čas nikomu nepřeje?

Protože čas sám nikdy nehřeje.

Proč láska občas umí zranit?

Protože jí máš pořádně bránit.

Proč jsem hodná na zlý lidi?

Protože oko mé je jinak vidí!

Proč ten domov mi ubližuje?

Protože je má přítomnost sužuje.

Proč se mi nic nikdy nepovede?

Protože každý to jen na mě svede.

Proč?

Protože.

Miluji Tě slova dvě ale víc ran přinesou,

otázkou je kolik váhy společně unesou.

Miluji Tě,vyslovené jako omluva strašně bolí,

je to jako rána která se posolí solí.

Miluji Tě má být pro krásnou chvíli,

nemají se využívat k jakékoli píli.

Ztratilo to pro mě význam od světa,

opoužívaná lidma hloupá dvojslová věta.