Jako malá holčička jsem byla šťastná...Čtete teď můj život,spíš moje přání....Nejsem nějaká blbka ani naivka.Vím,že tím to nic nezměním,ale chci to napsat...Takže,jako malá jsem byla very happy...než přišel den probuzení by se to dalo nazvat...koukám koukám okolo sebe a pozoruji...ten a onen ubližuje..myslela jsem že to je jen sen....že se probudím...noční můra snad...ne...tamto byla pohádka...popravdě mě ubíjí každý  vás kdo ubližuje....nejsem přecitlivělá ale naopak spíš cítím s ostatníma....tzn.že holčina sedící v tramce pláče potichu a usedavě a mě bolí u srdce jen z toho....že si nikdo neváží nikoho jen já já já....toto co popisuji já já já život neni je to jen pohádka přes mrtvoli....to nemá ten člověk srdce či co?....Kdyby se celý svět sebral a staral se i o druhé nemračil se a tak....já dost umírám když vidím toho tolik....hoře a tak co zkusit změnit svět??....když se vám bude chtít nebo tak udělejte to...každý ví co myslím někdo to zavrhne snad alespoň jeden člověk se změní....je to na vás....no  a co babička co jsem ji pustila sednout nepoděkovala ale další co pustím se usměje...pani co pomůžu do dveří s kočárkem poděkuje ta druhá se mračí a kouká na mě jako na svini ale co udělám příště pomůžu jiné....pošlete mě klidně do....něčeho a nebo se změňte....