Uplakaná holčička kráčí světem sama,

dříve byla hrdá na sebe a byla jako dáma.

Hrdost jí zmizela ale úcta k sobě samé zůstala,

jedním dnem se po nocích samotě a pláči oddala.

Holčička pláče slzama co skončí za delší čas,

kdy bude schopna začít věřit a milovat zas.

Holčička stále něco dělá aby neplakala moc,

jenže neubrání oči suché když příjde noc.

Holčička srdíčko své dala a zlomilo se na půl,

slzy bolí a pálí a hlavně obsahují sůl.

Slaná princezna je z ní teď kdyby to neřekl ale on to vše řekl.