Mezi haldou zátek,střepů,plechovek a špíny

leží ubrečený skřítek a na sobě má plíny.

Čepička skoro na cáry roztrhaná moc,

nad panelákem i skřítkem padla noc.

Kšanda na ramínku jenom jedna drží,

v hlavičce jeho vzpomínky smutné běží.

Blátíčko po kalhotech všude rozmazané,

to není zlý skřítek podle očí je to dokázané.

Je to skřítek lásky vykopnut z tepla domova,

sám ví že se to nezmění nebude žádná obnova.

Zapomene na něho majitel a on nepřežije noc,

protože začíná sněžit a mrznout a foukat moc.

Skřítek podléhá zimě a ulehá mezi plechovky,

už začíná slyšet ty smutné a pohřební dechovky.

Skřítek s blátem a zátkami a plechovky umírá,

majitel si smutní a také oči své navždy zavírá.

Majitel umírá,po lásce se mu stýská,

skřítek už neslyší nic ani jak meluzína výská.