31.Srpen 2009,13:48
Hrobové ticho přerušoval jenom můj dech a tikot hodin, které visely nazdi. Celý byt byl prázdný a temný. Ostatně jako vždy. Jediný, kdo tupořád zůstával jsem byla já. Seděla jsem jako vždy v tom nejtemnějšímkoutku pokoje. Už jsem se ani nenamáhala zapínat počítač, abych sepodívala na icq. Nebyl tam nikdo , kdo by mě vyslechl a utěšil... Bylajsem sama...Sama se svýma myšlenkama a svojí bolestí. Znovu mi potvářích stékaly slzy, tak jako každý den i noc. Už jsem byla všemukradená. Moje "kamarádky" už za mnou dávo přestaly chodit. Zavřelajsem oči..Znovu jsem si přehrávala poslední okamžiky ztrávené s Radkem.Druhý den mělo být naše výročí. Chodili jsme spolu 2 roky.Ale osud překazil naše plány. Večer mi zavolali JEHO rodiče. Říkali, žeRadka srazilo auto, že nepřežil noc. V první chvíli jsem nic nechápala.Potom se dostavila bolest a šok. Rodiče mi řekli, že časem to přejde adál se věnovali práci. Kamarádky za mnou zezačátku chodily. Potom už jeto přestalo bavit. Ani nevím, kolik už uběhlo dní, hodin,minut,sekund... Kromě cesty do školy a zpět už nemám sílu někam chodit.Zase mám onen pocit, jakoby mě bolest trhala na kusy. Znovu se ptámPROČ? Proč zrovna ON??Přecházím k zrcadlu. Moje kdysi pěkné rysy jsou pryč. Vidím dívku,která mi připadá cizí. Výrazně fialové kruhy zvýrazňují nateklé, jinakzcela prázdné oči. Dlouhé, mastné vlasy splývají kousek pod zadek.Podvědomě se dotknu řetízku, co mám na krku. Znovu mi vytrysknou slzy.dal mi ho ON .Beru do ruky nůžky. Zoufale se dívám do zrcadla. Stačíněkolik pohybů a z dlouhých vlasů nezbyde skoro nic... Vypadám knepoznání, jako mimozemšťan. Pohled do umyvadla plného mých vlasů,které ON tak miloval mě naplní zoufalstvím. Z úst mi uniklo tichévzlyknutí. Začala jsem vzlykat hlasitě. Pocit prázdnoty bolel...Hlasitě jsem křičela na odraz v zrcadle.Už jsem se rozhodla. Vzala jsem si na sebe světle modré šaty. Zamklajsem za sebou byt a klíče nechala pohozený opodál. Přivolala jsemvýtah. Vyjela jsem do 12. patra, přitáhla jsem žebřík a vylezla nastřechu. Venku bylo chladno. Foukal studený vítr, šaty za mnou vlály.Došla jsem až na kraj střechy. Měla jsem výhled na celé , mnou taknenáviděné město. Byla jsem tak strašně vysoko... Po tvářích mi znovastejkaly slzy. Naplňovala mě prázdnota.. Necejtila jsem ani zimu, anistrach. Jenom lásku k Radkovi. " Miluju tě .. " vydechla jsem..Rozpřáhla jsem ruce a nechala svoje tělo přepadnout dolů........
Arssen (229x)
LuciBeruska9735 (4x)
