31.Srpen 2009,18:12

ŠTĚSTÍ V NEŠTĚSTÍ

"Ach jo zasedo školy na odpoledku," vdychla jsem si, když jsem zavírala dveře odbytu. Venku před naším panelákem už na mě netrpělivě čekala kamarádkaLenka. "Kde se loudáš, za chvilku zvoní!" Ukazovala netrpělivě nahodinky a pak ještě dodala: "Je docela zima, co? A ty nepotřebuješbundu?"

th

Vtom fofru jsme zapomněla na bundu a vyšla ven jen v mikině, takže jsemse musela rychle vrátit domu pro bundu. V poslední době jsme měla hlavuplnou toho nového pěkného kluka, co se nastěhoval se svojí rodinou hnedvedle nás, takže jsem měla myšlení úplně někde jinde. Přiběhla jsemdomu a vzala rychle bundu a běžela zase dolu, abychom to stihli sLenkou včas do školy. Běžela jsem tak rychle, když najednou mi podjelanoha a já spadla na zem. Nevím, co se stalo, ale najednou nade mnoustáli dva kluci, jeden vypadal, že měl záchvat smíchu a ten druhý bylustaraný.

"Tak to byl solidní pád,"Vyprskl smíchy jeden z kluků - byl to ten, do kterého jsem byla odprvního dne, co se nastěhovali zakoukaná, ale kdo byl ten druhý?

"Jsi v pořádku," zeptal se mě ustaraně nejspíš kamarád mého idola.

"Ne, nemůžu hýbat nohou," odpověděla jsme sklesle.

"Odvezmetě do nemocnice," řekl bez rozmýšlení a pak ještě dodal, "mimochodem jájsem Bill a tohle je můj brácha Tom." Já jsem neměla moc sil a tak jsmese na Billa jen usmála za ochotu.

Venkuuž netrpělivě čekala Lenka, když viděla, že Bill nese moje bezvládnétělo, docela se lekla. Tom jí hned bezstarostně uklidnil: "Klid máúdajně jen zlomenou nohu." Pro Lenku to však uklidněním nebylo,zapotácela se a nebýt pohotového Toma sekla by sebou o zem.

"No, to aby toho nebylo málo," řekla jsem s obtížemi.

"Ta bude v pohodě," ujistil mě Tom a Bill na mě souhlasně kývnul.

Tompoložil bezvědomou Lenku na lavičku, která stála vedle panelákem, a šelBillovi otevřít auta. Bill mě položil na zadní sedačku auta a sám sisedl dopředu. Tom zůstal u paneláku a snažil se Lenku vzkřísit.

Večeruž jsem spokojeně seděla s nataženou nohou na posteli a naivně simyslela, že jsem se Tomovi zalíbila. Lenka už byla taky v pořádku, Tomji odvedl do školy, kde všechny důvody opoždění vysvětlil.

"Bzzzzzzzzzzzz!"Ozval se zvonek u dveří. Kdo by to takhle večer mohl být, ptala jsem sesama sebe? Maminka došla otevřít a tam stojí Bill!

"Dobrý večer, já jsem se přišel podívat na Natálii," řekl váhavě Bill.

"Ahoj, no jistě pojď dál," řekla ochotně mamka a usmála se.

Bill rozpačitě vešel do mého pokoje, usmál se a posadil se ke mně na postel.

"Ahoj, už je ti líp," Začal Bill.

"Jo, jde to," nuceně jsem se usmála a dodala, "ještě jednou moc díky, že jsi mi pomohl!"

"Toať tě ani nenapadne mi za tohle děkovat, to je přece samozřejmost,pomoct," nařknul mě Zbyněk, ale hned mě zas obdařil svým skromnýmúsměvem.

Ještě chvilku jsme si s Billem povídali a pak zase odešel, protože už bylo dost pozdě.