Pokaždé, když spatřím krásu tvou,
slova v ústech se mi rozplynou.
Rozplynou se jako krásný sen,
chtěl bych mluvit, ale mlčím jen.
Místo krásných slov teď ticho zní,
už nechci být ten, co nic nepoví.

Jsi má touha, jsi má naděje,
jsi jako mráček na nebi, který nikam nepluje,
který stále někam pluje
jsi jako růže, však bez trní,
jen krásně kveteš má milady,
věz jsi pro mne víc než jen každodenní.