Tvůj obraz nejde mi pryč z hlavy

a v uších mi zní jen tvůj hlas.

Já přála bych si znova nést tvůj pohled,

zpod řady dětsky dlouhých řas.

Snad osud ví,proč se to tak stalo,

to on má za to zodpovědnost,

že tvůj čas,tvoje vlasy,čelo

jsou pro mě už jen minulost.

Ne,nebude už další znova,

do jedné řeky dvakrát nevstoupíš.

Proč nepomůžou žádná další slova?

Proč ani pláč a ani smích?

Ach bože! Ta láska čistá byla!

A bílá,jak je bílý jenom sníh.

Proč vůbec přijít měla?

Když už její začátek jí ukončil?

Tak sbohem buď a mysli radši na ni.

Já vím,že přišla přede mnou.

Vždyť nemělo by cenu žádné lhaní

a nemohl bys jinak rozhodnout…