Proč na tebe musím myslet jen?

Proč dívám se na tebe celý den?

Proč nechápu co se děje?

Proč mé srdce pláče i se směje?

Proč tak daleko musíš být?

Proč já tě v mysli stále musím mít?

Proč nikdo neodpoví na mé otázky?

Proč zbývá mi jen koukat na tvoje obrázky?

Proč se musím pořád ptát?

Proč tě proboha musím znát?

Velká hvězda ve tmě září,

já doma ležím na polštáři.

Smutně koukám z okna ven,

byl to všechno jen zlí sen.

Byli jsme spolu,jen ty a já

a ta láska převelká.

Já byla šťastná,tys však lhal

a moji lásku pošlapal.

Zmizels mi v dáli s jinou ženou,

mé slzy v žáru s tou tmou splynou.

Zlomils mi srdce a ty to víš,

ale už to nespravíš.

Velký měsíc ve tmě září,

slzy tečou po mé tváři.

Smutně koukám z okna ven,

vážně to byl jenom sen…

a pak se vsáknou v polštáři.

Tys řekl mi,že má láska je ti fuk

a já tak dlouho věřila,že jsi skvělej kluk.

Nestojím ti za to,aby ses na mě podíval,

nejspíš Janu jsi jedinou miloval.

Jinak je tvé srdce jako kámen

a já své lásce říkám ,,amen”.

Amen to je přece konec,

tak tě prosím odejdi.

Mé oči jsou upřímné,

ale ty se do nich nedíváš.

Mé rty jsou rudé,

ale ty je nelíbáš.

Mé šaty jsou svudné,

ale ty je nesvlékáš.

Jejich barvy jsou různé,

ale ty si jich nevšímáš.

Má tvář je hladká,

ale ty ji nehladíš.

Má slova jsou sladká,

ale ty je neslyšíš.

V mém srdci je žár,

ale ty ho nehasíš,

má láska je dar,

ale ty mě nepatříš…

Lituji,že už mi tě nikdo nevrátí zpět.

Lituji,co řekla jsem a zkazila si svět.

Lituji,všeho špatného,co v životě jsem udělala.

Lituji chvil,co jsem kvůli tobě proplakala.

Lituji toho,že dokázala jsem se svěřit.

Lituji toho,že nemám sil si věřit.

Lituji,že jsi opustil mé srdce a dal mi zklamání.

Lituji dnů,které mi už nikdo nevrátí.

Lituji sebe a lituji i tebe.

Lituji té krásné dovolené.

Nelituji toho krásného roku co jsi mi dal.

Nelituji a děkuji…