Ležela na studené zemi,kolem ní čtyři bílé zdi a vedle ni žiletka....

žiletka která ji právě přeřízla nejen žíly ale také cestu pokračovat dál životem...

najednou cítila vysvobození, s každou kapkou krve cítila jak ji z těla také vyprchává bolest....

bolest jenž ji svírala zevnitř a se kterou odmítla bojovat....

usmívala se a upřeně pozorovala bod na jedné z bílé stěn....

bod který byl pro ni vším.......fotografii.....

fotografii která pro ni znamenala všechno...

nádherné oči které pronikali skrz tu obrovskou bolest do jejího nitra....

milovala ho...strasně moc.....říkal že bude s ní pořad...v dobrém i ve zlém....

tak proč s ní sakra není ted když umíra.......proč.....ne nema mu to za zlé...chápe že je ted pro něj ta hnědovlasá kráska důležitější.....

tak ale proč vyslovil tu větu: BUDU S TEBOU NAPORAD......

tohle se přece neříka jen tak.....proč to lidé říkají když ví že to není pravda....

Napořád mi jen zustane vzpominka a ruce od krve.....

naposledy se rozhlédne po tom míste kde právě umíra.....

naposledy se podívá na tu fotografii a zavře oči.....

naposledy si promítne chvíle kdy byla štastna.....

a naposledy vydechne......

se slovy: ODPUSŤE........