Prochází se městem,jmenuje se Gabriela.K zemi zvolna padá déšť.Padá na vlasy lidí a umývá jejich tváře.Gabriela vzpomíná na kluka,kterého letmo zahlédla v autobuse,otočil se za ní a usmál se.Sklopila hlavu.Teď náhle ucítila něčí ruku na rameni. ,,Slečno,nevíte kolik je hodin?"Otočí se a neuvěří svým očím.Vždyť je to kluk z autobusu.Povídali si a on ji doprovodil domů.Před domem jí řekl:,,Moc dlouho jsem tě hledal!"Měli se rádi a věděli že se nikdy nesmí rozejít.Jednoho dne šla Gabriela domů a viděla ho po boku jiné dívky.Smál se a ona ho vzala za ruku.On ji políbil a nastoupili do autobusu.Gabriela stála na protějším chodníku chtěla zavolat,ale nemohla.Rozběhla se domů.Po tváři jí stékali slzy.Večer se do prázdného bytu ozval telefon,ale nemohl probudit dívku,kterou uspal plyn.Ani ji nemohl říct,že ta dívka byla jeho sestra,která se vrátila z lázní.Zase padá déšť a umývá tváře lidí.K zemi padá rakev s Gabrielou.Jemu stékají slzy na bílou obálku,na které bylo napsáno:

Miluji tě a snad proto umírám navždy tvá Gabriela