Podívala se naposledy z okna...prosila ať se příjde...! On jediný jimohl pomoci...od otce,od života,od smrti....stále pevně věřila žepříjde! Čekala....čekala týden, dva, měsíc! Bolestivě snášela tvrdé ahrubé rány jejího nevlastního otce s myšlenkou na něj, že za ní ten denpřijde, že ji stále miluje, že ji vrátí svoje srdce...! Seděla naposteli a hrdě zadržovala slzy....věděla...že NEPŘIJDE. Podívala senaposledy z okna, kde nedávno pršelo a odešla...šla a šla. Nevědělakam, bylo ji to jedno...k tomu aby snášela dál rány otce ji užnestačila pouhá myšlenka na něj, neměla pro co žít!!! Najednou sezastavila před velkým stromem...stromem který se najednou objevil naprázdné louce....stromem na kterém bylo neznámé lanko....A bylarozhodnutá! Postavila se na kámen pod lanem a dala si kličku okolokrku. Naposledy prosila ať přijde za ní...aby ji zachránil, vrátil jijeho srdce, důvod proč žít...Koukla se nahoru, na zatažené nebe auviděla JI (smrt). Už tam na ni čekala, čekala až ukončí svůj život!Natáhla k ní ruku... Stačí tak málo, jen kousíček k smrti! A v tom ho zdálky spatřila. Byl na druhém konci louky a vyděšeně na ni koukal.Blikla v ní jiskřička naděje....byla tak blízko k smrti.....začala JInaléhavě prosit aby mu mohla aspoň pohlédnout do tváře! ONA na ni jenpohlédla a zmizela. Stála tam dál a mlčky koukala, jak tam její láskastojí. Proč nejde blíž?? ptá se sama sebe. Natáhla k němu ruku....,,Jepozdě, moc pozdě...." špitla. Věděla, že ONA se vrátí....že pro nipřijde! A měla pravdu, vedle ní ONA stála, a čekala....,,JE ČAS " řeklaa natáhla k ní ruku. ,,Ne, ještě ne, on mě zachrání, on mi svoje srdcevrátí!" prosila JI . A opravdu, šel pomalu k ní. Byla šťastná...přišel!ONA ale nechala ruku nataženou a udělala letmý pohyb prstu ksobě...Kluk roztáhl náruč, a ona plně rozhodnuta chtěla jít k němu.Kámen, na kterým stála byl ještě kluzký od deště a ona...sklouzla se jínoha, dotkla se JI a........ visela. Před očima se jí mlžilo, jen malouškvírečkou v zamlžených očích koukala na svojí lásku, která k ní běželaa něco volala. Nic neslyšela, nic necítila, všechnu sílu dávala dosvých očí, aby zůstaly otevřené...aby ho mohla vidět!! Toho, kvůlikterému tady je, kvůli kterému je teď s NÍ...lano ji řeže to krku,vlasy ji vlají do obličeje, malá škvírka kde ho vidí mizí v dáli.,,MILUJU TĚ " uslyší od něj ty nejhezčí slova na světě...a pak jeticho, hluboké ticho...nic necítí, nic neslyší, nic nevidí......nemáoči......nemá život....Neví, že její láska stojí u její mrtvoly abrečí...brečí a v rukách svírá svoje srdce které ji chtěl dát, brečí aprosí o odpuštění, brečí a křičí....křičí svou bolest! Křičí, ženepřišel dřív...že ji nezachránil! Křičí, že to bez ní nezvládne, že jimiluje, že se bál přijít dřív...bál se že ji zlomil srdce!!!Nevěděl žeto srdce se snažila držet i přes rány otce pohromadě....kvůli němu!!Křičí, brečí, prosí, miluje ji....Ale to už ona neví..........NIKDY TOUŽ NEBUDE VĚDĚT!!