voofy

No, co můžu k tomu říct? Bylo to mrtě dobrý Snad nejlepší akce za celý rok. Jako ne od 1. ledna, ale opravdu za celý ten rok Jo, někomu to přijde takový... prostě pro malé děti. Třeba jo, třeba je to tak, ale proč ne? Vždyť štěstí je pravě v tom, že jsme děti. A nevadí kolik nám je, pět, deset, dvacet, třicet, pořad jsme děti. Rozdíl je jenom v tom, kolik toho máme na sobě, jestli přemýšlíme, kde vzít peníze, aby se šlo někam kalit nebo se užívat, anebo kde vzít peníze, aby moje dcera/syn měli něco k jídlu. Ale furt, furt jsme děti. Jo, že bych to říkal já, co nezdá se, ale naštěstí pro mě, začínám přicházet na takové věci, že to, co se děje, teď skoro za nic nestojí. Jenom vzpomínky. A na co si vzpomeneme tak za 10 let? Jak jsme chlastali někde v hospodě nebo venku s ředěnou rumem Colou, nebo jak jsme se pěkně ožrali? Ani náhodou. Budeme vzpomínat jak jsme byli v 9. třídě na výletě, jak jsme dělali blbosti, jak jsme byli všichni jako rodina, jedna velká rodina. Budeme vzpomínat běhání, určitě si vzpomeneme na řiditele. Jak jsme si to pěkně užili, jak jsme opékali buřty. A teď jak koukám, tak prostě ty lide co jsou kolem mě, opravdu nebudou mít na co si vzpomenout. Jo, dá se jim pomoct. Jenže není to až zas tolik lehké. Protože není dostačující s nimi někam jít, něco provést aby se stali lepší. Je nutné, aby to pochopili. A být s nimi pořad, protože jim fakt chceš pomoct... tak oni to ale nepotřebují. Oni to nechtějí. Takže veškerá snaha je na nic. Tak ne, no... Třeba je někdo, kdo to chce? Uvidíme. Nikdo neví co bude dál. A to je asi i lepší.
Jinak jsem dneska byl docela překvapen tím, že existují krásné a rozumné lide A hlavně, že to je holka a v holce, jak víte, to není moc časté, no Ne, dneska byl opravdu nááádherný den. Všechno se povedlo, splnilo se všechno, co jsem chtěl v tento večer, možná i víc než jsem chtěl. A za to jsem jenom rad I když byly chvilky smutku a přemýšlení, ale byl to takový dobrý smutek, jestli teda víte, co myslím