voofy

Je škoda, že jsme se nenašli
Je škoda, že jsme brzo dospěli
Vždyť jsme na to občas i měli
Jen láska jako svíčka shoři.

Už naše uplnuly dny
A kdo vi, jak to bude dále
A pořad od sebe dal my
I když jsme se tomu dřiv smali...

Každy z nas o něčem sni, každy věři v nějaký zázrak, ale žadný se nestava. Třeba tou překažkou, kvůli které se ten zázrak nestava, jsme my? A co když ne? A kdo to vůbec má vědět? A nikdo nevi. Tohle je asi ten problem. Vždyť neni to složitý, přeměnit zázrak v realitu, jen to musíme chtit a věřit, že máme na to.
K čemu to je? nevím. Asi jako vždy k ničemu. Takový je život, že vidíme všechno natolik složitě, i když všechno je jednoduche.