voofy

Hm... Všechno se mění a na řadě teď jsem já. Teda ve frontě jsem už dlouho a měl jsem se změnit už dávno, ale furt jsem někoho pouštěl před sebe. Ne, že by mě někdo předbíhal, ale jsem se snažil co nejvíc zůstat v té  frontě. Protože jsem se seznámil s lidmi z ty fronty a oni měli stejné názory jako já. A nenudili jsme se, a v klidu jsme čekali, až budeme na řadě. Akorát, s každým člověkem, kterého jsem pouštěl před sebe, jsem chápal, že méně rozumím těm lidem , které jsou za mnou a už máme jiné názory, už skoro nemáme nic, co by nás drželo vedle sebe. A asi teď je ten okamžik, kdy mám přestat pouštět ty lidí a jít dopředu, žít dál.

Jenže problém je ten, že ty, co šli přede mnou, už jsou hrozně daleko a mám na výběr, buď budu sám a budu se snažit doběhnout k těm co byli přede mnou nebo zůstanu s těmi lidmi, kvůli kterým jsem takovou dobu v té frontě. Ale zase nemám žádnou jistotu, že ty, které se změnili, mě pochopí.

Tak budu přemýšlet jak s tím dál. Aspoň že ještě mám čas.