voofy

   Zajimavá věc, že v našem životě jsou tří typy okamžiku. První typ je obvyklost. Prostě ty okamžiky, kdy prostě žijeme bavime se a ani nad tim nepřemyšleme. Prostě každodenní život. Ale ty dva zbývající typy jsou více zajímavé.

   Druhý typ je ten, když nam je smutně. Natolik, že začiname přemyšlet o tom, že nikdo nas nemá rad, že jsme sami v tomto světě, že jsme dokonce zbyteční. Ale o něm taky moc toho nenapišu.

  A ten třetí, je pravě ten, který jsem dneska zažil. Nebylo to poprve, ale na celý život. Takové okamžiky hrozně potřebuju k životu. A je úplně jedno kdy se to stane. Je to ta potřeba s někym mluvit. A ne tak, že pokecat jen tak, par minut. A tkhle si někam sednout, dat si par piv nebo kavu prostě jedno, co to bude, hlavne stravit čas s tim člověkem, kterého maš rad. S kterým opravdu maš o čem mluvit a nemaš žadné hranici jak hodně s nim můžes probírat nějakou věc. A sice probirate i ty nedůležité věci, ale citis, že se ti zvedá nálada a prostě takhle se můžeš bavit třeba i celou noc.

   Podle mě je to velmi důležitá vlastnost toho pravého kamaradstvi, bez které toho kamaradstvi může existovat, ale je to už něco jiného.