Fakta o snění
Nenísnad člověk, který by nemiloval spánek - pokud se má rád. Spánekpotřebujeme pro dvě životně nutné věci: 1. tělesnou regeneraci, kterouzajišťuje spánek převážně bezesný (sny se nám zdají i v něm, ale jaksichudší); 2. regeneraci duševní, kterou provádí spánek zasvěcený snění.
Spánekje tedy dvojí. Ve snovém spánku tělo spí a mysl bdí. Bdí na zvláštnízpůsob - tak, že o sobě neví. Chybí-li duši bdělé vědomí o sobě samotné- bdělost vždy kontroluje! - chová se ve snu naprosto nevázanýmzpůsobem. Sen je tudíž významná psychologická událost. Je to osobitý"třetí stav" normálního vědomí: mezi bděním a spánkem beze snů. Vesnovém spánku se děje spousta důležitých procesů, které nás udržujípohromadě a v kondici.
Sen je stav vědomí, ve kterém si nášnevědomý duševní život, zbavený smyslových vjemů a bdělé racionálníkontroly, dělá co ho napadne. Ve snu můžeme být dobyvatelé i dobytí,můžeme létat, cestovat časem, cokoli, co by nás nikdy nenapadlo a co jemimo bdělou realitu. Můžeme ovšem také snít o tom, co čeká zítra vpráci, dokonce sčítat nekonečné sloupce čísel nebo si v duchupředehrávat rozhovor se šéfem. Sen je podivuhodný stav našeho vědomí,provokující nepředvídatelností a proměnlivostí.
Jsou lidé, kteříuznávají za skutečné jen to, co je rozumné, a za rozumné to, co jeskutečné ve vnějším světě. To, že je ve snu všechno možné, jeznepokojuje; považují proto sen za fantasmagorii odpojenou od reality.Sen se z bdělé skutečnosti napájí (z čeho také?), a také se do níprolíná. Někdy velmi skutečně, až naléhavě. Koluje o tom řada krásnýchhistorek. Třeba ty, jak dotyčný do sebe v hospodě nalil řadu piv ausnul tvrdým spánkem. Zdál se jim sen, jak stojí u stromu a tak krásněsi ulevují… a ze slastného pocitu je probudila až mokrá postel. To jesnový spánek, ve kterém tělo spí, zatímco nevědomá mysl je náramně čiláa vyjde vstříc potřebám těla bez cenzury morálkou a hygienou.
Nebezpečnéjsou náměsíčné stavy, ve kterých se hluboce spící náhle jde projít azvolí cestu oknem! Vyskytují se ve fázi spánku, kdy by mělo býtutlumené tělo i mysl. Při somnambulismu se tělo jaksi vymkne - mozkovákůra ho nějak odpojí. Tělo bdí, leč bez ducha, a bezhlavě si jde někam.
Sní každý?
Jsou lidé, kteří tvrdí, že se jim nikdy nic nezdá. Výzkum spánku všakjiž před více než čtyřiceti lety potvrdil, že každý z nás má každou nocsny, dokonce hned několik. Většině lidí však, jakmile se probudí, senprchne: je plachý a hbitý jako veverka. Musíme být po probuzenípohotově, chceme-li chytit veverku za ocásek: bdělému vědomí sen jaksinepatří. Není pravda, že někdo sny nemá, to by nepřežil. Pouze si jenikdy nevybaví.
Lidi, kteří si sny nepamatují, nepřesvědčíme. Když o snech neví, jak se mohou přesvědčit, že existují?
Zaprvé "objektivně": ze záznamu činnosti mozku ve spánku. Přestože simnoho lidí nevybavuje své sny, záznamy jejich REM spánku dokazují, že ioni sní stejně jako ti, kteří si své sny pamatují. Za druhé"subjektivně": vzbudí-li člověka, "který nikdy v životě nesnil" v REMspánku, je schopen si vybavit sen zcela srovnatelně s ostatními lidmi.
Jednouz možností rozdílů ve výbavnosti snů je to, že ti, kteří si své snynevybavují, si je hůře zapamatovávají než ostatní. Jiná hypotézapředpokládá, že někteří lidé se uprostřed REM spánku snadnějiprobouzejí, a proto jsou si schopni vybavit více snů než ti, kteří spíhlouběji. Nejčastěji přijímaná hypotéza objasňující výbavnost snů, sezakládá na myšlence, že rozhodujícím faktorem je to, co se stane připrobuzení. Pokud nenastane krátké období po probuzení bez vyrušování, kzapamatování snu nedojde.
Jak dlouho sen trvá?
Některé sny probíhají téměř mžitkově. Zazvoní budík a my se probudímese vzpomínkou na spletitý sen s požárem, ke kterému přijížděly hasičskévozy s řinčícími sirénami. Protože budík ještě zvoní, domníváme se, žejeho zvuk musel vyvolat události ve snu. Vědci nicméně předpokládají,že zvonící budík nebo jiné zvuky se pouze dosadí do již vytvořené scénydřívější vzpomínky nebo snu. Tato skutečnost má obdobu v bdělém stavu,kdy jednoduchý podnět dokáže vyvolat tak bohatou vzpomínku, že bynějakou dobu trvalo, než byste ji celou někomu vylíčili. Na délkuběžného snu můžeme usuzovat z nálezů výzkumů, kdy byly pokusné osoby vprůběhu snového (REM) spánku probouzeny a měly přehrát události, kterése ve snu udály. Doba, která byla nutná k přehrání celého snu, bylatéměř tak dlouhá, jako období REM spánku, což vede k úvaze, že událostive snu trvají téměř tak dlouho jako v reálném životě.
Leckdosi dokonce myslí, že pevný, zdravý spánek je bezesný. Vždyť komu z násse někdy nezdají věci, bez kterých bychom se raději obešli! Je všakexperimentálně doloženo, že sen je pro nás dokonce životně důležitý.Bez snů bychom nepřežili: zemřeli bychom vyčerpáním.