Můj blogíek

,,Báronech mě.“ Zamumlám rozespale, když na svém obličeji cítím vlhký psíjazyk. Otočím se na bok a podívám se na svůj mobil, kolik je hodin.Hmm, přesně devět a můj pejsánek se dožaduje pozornosti. Snažím se jiignorovat do té doby, než přinese plastovou láhev a hodí mi ji nahlavu.,,No tak jo, vždyť už jdu.“ Odpovím a vstávám. Snažím se conejrychleji nasnídat, splnit ranní hygienu, nakrmit Báru, nakrájet proni nějaký dobroty, aby mě na procházce poslouchala a nenalíčená-kvůliveverkám je to zbytečný vypadnu ven, konkrétně do lesa. Takhle chodíkaždý prázdninový den ráno i odpoledne. Opravdu se divím, že ještěnejsem sexuálně orientovaná na stromy, když kolem nich každý dendvakrát chodim. To už by opravdu chybělo. Ale nestěžuju si. Báru mámopravdu ráda a tak mi nevadí, že většina holek chodí na diskotéky a poměstě a tam balej jednoho kluka za druhym. Mám prostě trochu netradičnítrávení volnýho času no. A ani mi nijak zvlášť nevadí, že by se žádnejmůj prázdninovej zážitek nedal poslat do nějakého toho dívčího časopisudo rubriky My love story nebo něčeho podobného. Leda že bych tamnapsala: Dívali jsme se s Bárou na sebe moc a moc dlouho a bylo to takromantické. No a pak mě začala úplně nádherně olizovat celý obličej, ótaková krása (zní to spíš jako úryvek z časopisu pro zoofily, tedajestli nějakej takovej časopis existuje). Byla jsem tak ponořená dosvých myšlenek, že jsem přehlídla blátivou cestu přímo přede mnou adrobného ptáka, kterej na ní stál a pil z kaluže. Báře ovšem nicneuteče a tak pořádně zatáhla za vodítko a poskytla mi úžasně příjemnéposezení v bahně. Jo a ještě jednu věc jsem přehlédla-nějakého asistejně starého kluka, který šel proti mně a snažil se zadržet smích.,,Co tam děláš?“ Zeptal se a to už to nevydržel a začal se tlemit.,,Koupu si pozadí v bahně, je prej dobrá prevence proti celulitidě,jsem četla.“ Plácnu první blbost, která mě napadne. ,,Tak to jo, alenic se nemá přehánět.“ Odpoví ještě pořád se slzami smíchu v očích apodá mi ruku. ,,Díky, tak se měj.“ Usměju se a odcházím. Jestli simyslíte, že to moje vyprávění bude pokračovat tak, že ho nebudu moctvyhnat z hlavy, jste na omylu. Za pár minut na něj zapomenu, mám svýchstarostí dost s tim, abych Báru naučila chodit u nohy. Vzpomenu si naněj až doma, když se mě mamka zeptá, kde jsem si takhle zaflákalatepláky. Odpovím jí, že bahno je ta nejlepší prevence proti celulitiděa pak jí se smíchem vylíčím, co se mi stalo.Mamka z toho má druhéVánoce. Odpolední venčení se už obejde bez dalších prevencí nebočehokoliv jiného, jen mě trochu mrzí, že chodim pořád takhle sama. No avečer dostanu smsku, od mýho bývalého spolužáka Honzy, že by mě chtělvidět a já ať teda přijede, že můžeme jít venčit společně Báru:o). Joto bude docela zábava. Napsala jsem mu, kdy a kde se sejdeme a ať si tozapíše, aby na to nezapomněl. Honza je totiž po operaci mozkových blan,takže má poškozenou krátkodobou paměť a celou devátou třídu se mnouseděl v lavici. I když byl skoro vždycky na zabití kvůli svým trapnýmvtipům-za ty mohl a kvůli tomu, že pořád zapomínal, ale za to nemohl.Ale já jsem mu nic z toho nevyčítala, protože měl sám co dělat se seboua když mi na začátku roku učitelka řekla, ať si k němu sednu, že jsempřesně ta pravá, ta nejhodnější a blablabla. No a druhý důvod byl, žese ke mně vždycky choval hezky. A jako kamarád pro holku má jednuvelkou výhodu:není vůbec hezkej, takže nehrozí, že by kamarádství s nímpřerostlo v něco víc. I když za ty jeho suchý vtípky bych ho fakt někdyzavraždila.
Druhý den jsem tedy i s nažhavenou Bárou vyrazila na naši schůzku.Honza přišel a bylo na něm vidět, že mě rád vidí. Pomalu jsme seploužili k lesu, připraveni pokecat si a jít moji každodenní trasu.Kecali jsme a Honza prohodil pár svých suchých vtípků, který mi po pártýdnech, co jsme se neviděli ani nevadili a trochu nuceně jsem se jimsmála. Po chvíli začal být Honza nervózní a zrovna na tom místě, kdejsem se včera rozplácla mi povídá:,,Neměl jsem v tom jasno, ale teď užmám. Já tě miluju.“ Chvíli jsem se na něj šokovaně dívala a nevědělajsem co mám dělat, zvlášť po tom, co si moje šokované mlčení vyložiljako souhlas a začal se ke mně naklánět, protože mě chtěl políbit.Překvapeně jsem vyjekla, trochu se mizvedl žaludek (nic ve zlym Honzo)a spadla jsem na zem a Honzovi nějakym způsobem podrazila nohy a onspadl na mě. ,,Hmm tak to se ti povedlo, doslova jsi mi vyrazil dech.“
Dostala jsem ze sebe skrz zaťatý zuby. Potom jsem se zvedla, pomohla jsem na nohy i jemu
a zamumlala jsem něco v tom smyslu, že jsem nevěděla, že kluci majícelulitidu, no samozřejmě nevěděl, co tim myslim, tak jsem to nějakzamluvila. O jeho vyznání už nepadlo ani slovo a já jsem doufala, že mujeho krátkodobá paměť způsobí, že na to zapomene.
Báru jsme šli spolu venčit ještě několikrát, ale už jsem vybírala jinou cestu:o).