Můj blogíek

Kde to jsem?Jsem celý mokrý a je mi hrozná zima.Kalhoty mám potrhané ana čele cítím zasychající krev.Ta noční párty se nějak zvrhla.Ale vůbecnevím kde to jsem.Kolem je tma a já ležím na studeném,deštěm zmoklémchodníku.Vstávám na nohy a pokouším se o chůzi.Nohy mě pěkně bolí.Skoroje necítím.Vnímám jen tu bolest,co mi jimi prochází.Za chvíli se mizačíná promrzlé tělo opět trochu prokrvovat a já již jdu o něcoklidněji.Vytahuji promoklou krabičku cigaret a dávám si jednu nauklidněnou...je to skvělý pocit.Začínám se trochu zahřívat a proto sihned dávám druhou.Se zapálenou cigaretou procházím ulicemi,ve kterýchsem v životě nebyl.A to už žiji v tomto zavšiveném městě dostlet.Přesněji celý život.Myslel jsem si že znám každou uličku v tomtoměstě.Kolem mě jsou rozházené odpadky,zápach se tu mísí se sténánímubožáků válejících se na zemi jako já před chvílí.O mě se taky nikdonestaral,tak proč bych já měl pomáhat jim.Je to divné,to světlo kteréjsem viděl v dáli ihned co jsem se dal trochu dohromady,se vůbec za tudobu co jdu,nepřiblížilo.Ale snažím si toho nevšímat a jdu pořáddál.Jdu už nejmíň několik hodin a nepřibližuje se ani světlo co vidímpřed sebou,ani východ slunce. Začínám mít strašně svíravý pocitstrachu.Začínám si uvědomovat,že na těch domech vedle mě je něcodivného.Jdu teď podél nich a zjišťuji že nemají ani okna,anidveře.Vždyť oni to nejsou snad ani domy.Jsou to akorát vysoké stěnyoddělující mě od něčeho...je mi hrozně.Začínám býthysterický...běžím.Běžím pořád a pořád.Celé tělo mám teď jak vohni...upadám na zem.Ti lidé co se váleli kolem mě, když jsem kolemnich procházel asi stejně jako já zjistili tu strašnouskutečnost,chytli záchvat paniky a když už nemohli dál tak v ukrutnýchkřečích padli k zemi.Chci se pokusit znovu vstát,ale nejde to.Ležím nazemi,bolí mě snad všechno z čeho se skládá mé tělo a můžu už jenjediné.Přemýšlet....přemýšlet o tom, jak se dostat z této nekončícíulice.Musím tu ležet několik hodin,snad i dní...Bolest mi nedovolujevnímat čas.A ještě k tomu je tady pořád tma.Jen jedno světlo je pořádvidět....světlo naděje,která je falešná.Za tu dobu co tady ležím,kolemmě prošlo dost těch chodících a běžících trosek,mezi které patřím ijá.Když jsem konečně po nějaké nekonečně dlouhé době opět vstal a začalvnímat okolí,vyrazil jsem opět vpřed.Ti co kolem mě proběhli teď zaseleží na zemi zkroucení bolestí....začínám utíkat a světlo naděje pomaluuhasíná.