Sousedi
Pokornýseděl v křesle a usilovně přemýšlel, co provést svému sousedoviNovotnému na patře. S ním se nesnášel od chvíle, kdy se porvali vhospodě. Netrvalo to dlouho a na tváři se mu vyloudil úsměv.
„To teda bude něco!“ pronesl a za chvíli rychlým krokem vyběhl z bytu apoté i z domu. A jeho kroky směřovaly do obchůdku s pyrotechnikou.
Když se k večeru Novotný vracel domu, tak netušil, že ho potají vyhlížíPokorný. Ten se škodolibým úsměvem se přitiskl ke dveřnímu kukátku.Skrz něho sledoval souseda, jak vychází z výtahu a kráčí ke dveřímsvého bytu. Sotva Novotný vstoupil na rohožku, tak se ozvalo velkémnožství ran, které měly na svědomí bouchací kuličky. Přitom se ozvalvýkřik, načež Novotný ztratil leknutím rovnováhu a za dalších ran mupodjely na rohožce nohy. To mělo za následek pád na podlahu. Ve stejnýokamžik se Pokorný za dveřmi rozchechtal, přičemž se praštil nosem odveře. Vzápětí se jeho soused vzpamatoval, a protože zaslechl smíchzpoza dveří, tak k nim rázně došel.
„Já tě roztrhnu jako hada! To ti přijde draho!“ rozkřikl se a přitombušil na dveře. Za nimi seděl na koberci Pokorný, držel se za nos adusil se smíchy.
Bylo po osmé a Novotný stál s hrnkem u zdi, přes něhož pozorněnaslouchal. Slyšel, jak sousedovi hraje televize. Věděl, že sleduje vurčitých dnech jeden seriál.
„Aspoň ti ten nudnej seriál zpestřím,“ řekl si a vytáhl ze skříněšroubovák a baterku. Vyšel na chodbu a rychlým krokem se ocitl uskřínky, v niž byly elektroměry. Vyhledal ten, co patřil Pokornému ašroubovák přiložil na jisté místo pod ním.
„Do prd..!“ ozval se náhle výkřik souseda. Novotný se rozesmál a rychlevběhl zpátky do bytu, kde se naplno rozchechtal. Mezitím v bytěponořeném do tmy Pokorný nadával, aby přitom došel do předsíně, kdevztekle dával páčky pojistek nahoru a dolu. Když ani to nevedlo kopětovnému spuštění proudu, tak vztekle vyšel se šroubovákem na chodbu.Novotný ho dveřním kukátkem pozoroval a dusil se smíchy. Když siPokorný nahodil v bytě proud, tak došel ke dveřím souseda a kopl donich.
„To bylo vopravdu vtipný! To ti vrátím i s úrokama!“ rozkřikl se a rychle vběhl zpátky do bytu.
Druhý den se Novotný obezřetně díval dveřním kukátkem na chodbu, než naní vstoupil. Žádná nástraha na chodbě nebyla ani soused na něho nikdenečíhal. Došel tedy po schodech do přízemí a dveřmi na schodiště, covedou na chodník. V tu chvíli byl však zasažen prudce stříkající vodouodněkud ze shora. Otočil se a spatřil souseda s hadicí na balkoně. Díkystříkající vodě ztratil rovnováhu a octil se na schodech, po nichž sjelv místech, kudy jezdí kočárky.
„To máš za ten včerejšek!“ křikl na něho Pokorný, zatímco on ležel zcela promočený pod schodištěm.
„Tohle ti vrátím a taky s úrokama!“ vykřikl naštvaně a pomalu vstal nasupený vztekem.
Pokorný seděl u pootevřeného okna a popíjel kávu. Blaženě se usmívaltomu, jak postříkal souseda. Stále se smál, jak ho viděl promočenéholežet pod schody. Pojednou však postřehl jakýsi pohyb na balkoně. Kesvému úžasu uviděl Novotného, který přelezl ze svého balkonu na jeho. Vruce svíral pistoli, načež otevřel okno dokořán.
„Když ty na mě s vodou, tak já na tebe s tímhle!“ vykřikl a stisklspoušť. Vzápětí se celá místnost zaplnila štiplavým kouřem a Pokorný serozkašlal, přičemž na sebe vylil kafe. Poté rychle vstal, aby vzápětízakopl o stoleček a rozplácl se na koberci.
„Ty parchante! To ti nedaruju!“ řval po vyběhnutí na balkon, načežvrávoravě běžel do koupelny, zatímco Novotný se smál v obýváků na celékolo.
Pozdě v noci se Pokorný oblékl do tmavé teplákové bundy a po tichuvyšel z bytu a stejně nenápadně vyšel z domu. Pak obloukem došel naparkoviště, na němž měl Novotný zaparkované auto. A pak se začal plížitmezi vozidly, aby se zanedlouho dostal k jeho automobilu.
„Pomsta bude sladká!“ řekl si a začal mu vypouštět kola.
Tou dobou o pár desítek metrů dál u jeho vozidla totéž dělal Novotný,přičemž přemýšlel, kam si zaparkovat auto, aby jej Pokorný nenašel.Stejné myšlenky měl v tu chvíli i jeho soused. Mezitím však jistýpozorný občan volal na policii, že se na parkovišti pohybuji dvěpodezřelé postavy. O několik minut později se u parkoviště objevilamodrá blikající světla policejních aut, což Pokorného i Novotnéhovyděsilo. A oba se dali na rychlý útěk. Přitom do sebe ke svémupřekvapení vrazili a hned se začali prát. Policisté k nim vzápětídoběhli a oba rozkřičené muže od sebe odtáhli. Pak je čekala jízda napolicejní stanici, kde oba měli co vysvětlovat.