31.Prosinec 2007
Tma
Před očima mám stále jenom tmu. Ostatně měla jsem ji tam pořád.. Alekdyž jsem se před pár lety probudila, byla to jiná tma. Asi taková,jako když jste v plně osvětlené místnosti a zavřete oči. Jak jsem na topřišla? Jako malá jsem viděla.. ráda na to vzpomínám, na ty živé barvy,to světlo... oslepla jsem, když mi bylo asi tak 8, jeli jsme autem anajednou z ničeho nic se před náma objevil nějakej náklaďák, narazilijsme do sebe a pak jsem se probudila až v nemocnici. Byl to pro měšok.. najednou nic nevidět, poslední, co jsem viděla, byla svtětla tohonáklaďáku, pak jsem slyšela mámin výkřik a dál už jenom tma.. jakovždycky. Teďka jsem si na to už zvykla.
Ale jak říkám, tenkrát, když jsem se probudila, byla to jiná tma...bylo mi asi 16, večer jako každý jiný, do pyžama a spát s myšlenkou, žezejtra uvidim Martina svojí tajnou lásku... usla jsem a zdál se mi oněm krásnej sen, když jsem se náhle probudila nějakym zvukem ze zdola zkuchyně. Nejdřív sem si myslela, že je to brácha a byla jsem naštvaná,že mě probudil z tak krásného snu.. otočila sem se na druhej bok s tim,že to snad dosnim.. když zas.. to už sem byla hodně naštvaná, že tammusí takhle brzo ráno dělat takovej randál. Šla sem tedy dolů sepodívat, co tam vyvádí.. ale když jsem přišla do kuchyně, byla prázdna,jenom na lince byl nějakej bordel (neviděla jsem to, to ne, jen jsem tovšecko osahávala...), nevšímala sem si toho a rozhodla se jít zas dopokoje, že si to s nim vyřídim ráno. Když jsem za sebou uslyšela něčídech. Vycházelo to z rohu, šla jsem se tam teda podívat.. všecko semosahala, když sem náhle narazila na nějakou koženou bundu. Přišlo mi todivný, tak sem to zkoumala blíž, až sem zjistila, že to, co tadyosahávam, není brácha, ale nějakej úplně cizí chlap. Lekla jsem se,když se náhle zasmál a vrazil mi do břicha nůž. Chtěla jsem vykřiknout,ale z hrdla se mi ozval jen bublavý zvuk, to jak se mi drala do pusykrev. Pak mě bodl eště asi 3x, chvilku tam stál a pak někam zmizel,nechal mě tam svíjející se bolestí... neměla jsem ani sílu se někamdoplazit, natož volat o pomoc. Jen jsem tam tak bezvládně ležela ačekala na smrt...
Ale jak říkám, tenkrát, když jsem se probudila, byla to jiná tma...bylo mi asi 16, večer jako každý jiný, do pyžama a spát s myšlenkou, žezejtra uvidim Martina svojí tajnou lásku... usla jsem a zdál se mi oněm krásnej sen, když jsem se náhle probudila nějakym zvukem ze zdola zkuchyně. Nejdřív sem si myslela, že je to brácha a byla jsem naštvaná,že mě probudil z tak krásného snu.. otočila sem se na druhej bok s tim,že to snad dosnim.. když zas.. to už sem byla hodně naštvaná, že tammusí takhle brzo ráno dělat takovej randál. Šla sem tedy dolů sepodívat, co tam vyvádí.. ale když jsem přišla do kuchyně, byla prázdna,jenom na lince byl nějakej bordel (neviděla jsem to, to ne, jen jsem tovšecko osahávala...), nevšímala sem si toho a rozhodla se jít zas dopokoje, že si to s nim vyřídim ráno. Když jsem za sebou uslyšela něčídech. Vycházelo to z rohu, šla jsem se tam teda podívat.. všecko semosahala, když sem náhle narazila na nějakou koženou bundu. Přišlo mi todivný, tak sem to zkoumala blíž, až sem zjistila, že to, co tadyosahávam, není brácha, ale nějakej úplně cizí chlap. Lekla jsem se,když se náhle zasmál a vrazil mi do břicha nůž. Chtěla jsem vykřiknout,ale z hrdla se mi ozval jen bublavý zvuk, to jak se mi drala do pusykrev. Pak mě bodl eště asi 3x, chvilku tam stál a pak někam zmizel,nechal mě tam svíjející se bolestí... neměla jsem ani sílu se někamdoplazit, natož volat o pomoc. Jen jsem tam tak bezvládně ležela ačekala na smrt...
Autor: your.imp v 00:57, |
Komentáře (0):
« Domů |
Přidej komentář