ZUZU-Z

.....ruce splynou v zapomnění a pak deník co tu už není...zastaví mě na chodníku....promlouvá mi do duše a o ničem netuše...hlava mě bolí,srdce říká a krvácí jak bodná rána nevolníka......neposlouchej mě,neposlouchej ani sebe....no tak,copak se to děje?....mylsím že nic nezvládnu,ušní bubínky neznaj jinou sonátu,než sonátu na zapomnění,břidličnost a vyšumnění.....ne,opak je pravdou...to,proč každý den má smysl psát,jít a ráno zase vstát...prospát hodiny neklidu až uklidím nevědomky do koutů....zase...je tam....na bílém papíře,čmouha jak dělo...další radostná zpráva,jako když se proužek zbarví jinak,třeba růžově,ale to by znamenalo....ne,snad ne.....o citech tu nejsou řeči,nedýchej,neslyš a možná i nemluv....jen zkus popřemýšlet nad hlubinou.....nad jádrem všeho dění....nemáš pravdu,zvládneme to....nic neupadne v zapomnění....