ZUZU-Z

................blížím se k cíli a co chvíli křičím.........křičím ze snu,jen tak,ta noční můra je už velká jak mrak........probudím se jedině s vůní linoucí se z kuchyně.......upoutá mě převelice......tak nastartuji den.......jedna dva a jdem.....kroky pomalu jen kmitají,hlava šumí myšlením......nejsem schopna rovnice o lásce a panice........nepoznávám a kaji se velice.....ústav zvaný škola je mor jak teď i droga,není jen tak návyková,ale strhá tě vždy do půl těla.......poslední zvonění končí.........jdu dál,kdo by se nadál.....doprava jen tak nestojí,připadám si v ní jak ve zbroji.....jeden přes druhého mluví,jak kdyby byla soutěž o nej lidi.........nevyhraju,nevadí........slunce mě na zádech pohladí.......dojdu pak jen ke stavení........mám tu schůzku?......nikdo tu není?......ale což,vždyť je to jen bdění........domácí práce,vaření,učení a lenošení......aktivity vábivé,ale k blahobytu marnivé........hodinové ručičky tikají..........tik,tik........asi někam spěchají...........tik,tik...........nic víc,nic míň.......pak ulehnu na tvůj klín.......na ten snový ty můj sne a nechám si zdát nový.........

Na obloze ptáky vidím,šum peří si nepořídím.Hejna se jen hecují,do sebe se strefují.Přelétají vesnice,hranice a slepice.Přelétají minulost a vítají přítomnost.Přistání je hřejivé,nové a tak zářivé.Vše se vznáší spolu,zatlačím a znovu sním.Zívnutí je chladivé,probuzení marnivé.Jak závidím jim šum,jak volnost,křídla,trůn.Ten veliký je velice,prachy a práce znajíce.Netoužím já po něm,po kočáru s koněm.Snídaně už volá,škola dveře zdouvá,zvoní hned na hodinu,vy tam pojďte za katedru.............

Položme si otázku jaký význam, klidně i skrytý tento citát má? Určitě nějaký ano. I když je shrnut jen jediným řádkem, tak cítíme onu malou až nepatrnou pravdu, která nás bije do očí.

Co je to vlastně ta mozaika? Musí se skládat? Co vlastně to štěstí znamená? Nejsou to lehké otázky, ale odpovědi na ně známe.

Pojem štěstí, jako takové, ze sebe vyzařuje a obsahuje právě ty malé radosti či drobnosti.

Každý za štěstí považuje něco jiného, takové tzv. „to svoje“ – svou rodinu, lásku k partnerovi, pevné zdraví či pro někoho (bohužel) i movitý majetek či peníze. Proč zrovna peníze?

Bez nich je život těžší, s nimi lehčí. Ten kdo má však peníze nemusí mít ty důležitější prvky.

Pilíři, jak jsem se již zmiňovala, jsou zdraví a láska.

Ano, jsou. Ale proč zrovna tyto dvě? Protože bez nich to nelze, bez nich je naše duše neúplná. Jeden pilíř je duševní a druhý tělesný. Každý snad oba pocítil a pokud ho tyto pilíře provází,

tak pociťuje právě ono štěstí.

Tak už cítíte ten dokonale skrytý až poetický význam tohoto citátu? Skládáte si v duchu tu svoji mozaiku? Vyměřujete malé radosti? Měli byste. Tak už víte? Dlouho netápejte a přečtěte si tento citát raději ještě jednou J

Lidé jsou nerozumní, nelogičtí a sebestřední. přesto je měj rád, i tak.

Jestliže děláš dobro, lidé tě nařknou ze sobeckých pohnutek, přesto dělej dobro, i tak.

Když jsi úspěšný, získáš falešné přátele a skutečné nepřátele, přesto zůstaň úspěšný, i tak.

Dobro, které děláš dnes, bude zapomenuto zítra, přesto dělej dobro, i tak.

Upřímnost tě dělá zranitelným, přesto buď upřímný, i tak.

Lidé fandí slabým, ale v pravdě respektují silné. Přesto podporuj slabé, i tak.

Roky, které jsi strávil výstavbou, mohou být zničeny přes noc, přesto buduj dál, i tak.

Lidé skutečně potřebují pomoc, ale když jim pomůžeš, možná tě napadnou. Přesto pomáhej lidem, i tak.

 Dej světu nejlepší, co máš a možná, že skončíš jako nula. No, skončíš jako nula tak jako tak, ale protože je to dobré pro tvé srdce, proto to dělej, i tak.

Třesoucí rukou přijímá nezkušená dívka jednu nevinnou „malborku“. Potom je jí do pravé ruky vložen zapalovač. Ten hraje všemi barvami duhy – je typicky pouťový. Ze svého oblého těla vypustí ohnivý plamen jako drak, který spaloval své oběti.

Dívka si ji zapálí. Vznikne souznění, spoj a pohlcení žáru do malé, úzké a papírem obalené nikotinové tyčinky.

Vdech projde celým tělem dívky. Ústa nasávají, plíce úpí. Poté přijde vzdor a…. mohutný kašel.

Vše se jeví jenom jako malé spolknutí mikroskopických nečistot, které nejsou patrné, ale vaše tělo pozná, že to není pro něj správné.

Konečky prstů nutí cigaretu dopadnout volným pádem na zablácenou a listím okrášlenou půdu. Stále hoří. Chce „žít“. Stačí jen přitlačit podpatkem a je po „životě“. Už nikdy víc!!!

Zapalovač se vrací po obvyklé trase stejně zkoušených, jako je ona dívka, zpátky ke svému majiteli.

Ta dívka… Ano, ona – obstála.

Každý to možná poznal, ale jen málokdo obstojí.

Nikotinové pokušení vládne dnešnímu světu (a nic na tom nemění prohlášení umístěné na krabičce o škodlivosti).

Jen někteří pochopí, proč té malé tyčince nedat šanci na život.

Šanci na život – odmítnutím - získáme my.