ZUZU-Z

*..........I když mě nevnímáš a nevidíš,slzy si utírám.....vždy doufej v lepší zítřky,ty nepadaj vždy z výšky,naděje nám umírá poslední,tak se kolem sebe jen rozhlédni......je ráno a noc,spím a bdím,jdu a sním.........sním o tvém úsměvu co na cestu dostanu,co pohladí mě po tváři a mé líce pak rozzáří......to slunce co nám vyjde za hlavou odkloníme stranou,jen nám ptáci zahrajou sonátu rozeřvanou.........mě nevadí ta faleš,člověk v ní musí žít,mě nevadí ta bolest,s ní se musím usmířit.........mě vadí to co je a to co není zde,to co nedržíme v náručí a to co tlukot srdce přehluší.........možná jednou se na mě usměješ a zjistíš že se mnou jde i lepší svět,zjistíš tu napatrnou maličkost co přináší lepší zítřky.......můžem prosit zesnulé o růže tak spanilé,o krásu světa,co do kouta spěchá..........vše jenom utíká,prašná cesta je zametená a ještě ani ne objevená........čeká,čekám.......snad někdy,jednou na ten vrchol dorazím a ruku do tvé dlaně zabořím.....*