Štěstí je mozaika složena z nepatrných malých radostí.
Položme si otázku jaký význam, klidně i skrytý tento citát má? Určitě nějaký ano. I když je shrnut jen jediným řádkem, tak cítíme onu malou až nepatrnou pravdu, která nás bije do očí.
Co je to vlastně ta mozaika? Musí se skládat? Co vlastně to štěstí znamená? Nejsou to lehké otázky, ale odpovědi na ně známe.
Pojem štěstí, jako takové, ze sebe vyzařuje a obsahuje právě ty malé radosti či drobnosti.
Každý za štěstí považuje něco jiného, takové tzv. „to svoje“ – svou rodinu, lásku k partnerovi, pevné zdraví či pro někoho (bohužel) i movitý majetek či peníze. Proč zrovna peníze?
Bez nich je život těžší, s nimi lehčí. Ten kdo má však peníze nemusí mít ty důležitější prvky.
Pilíři, jak jsem se již zmiňovala, jsou zdraví a láska.
Ano, jsou. Ale proč zrovna tyto dvě? Protože bez nich to nelze, bez nich je naše duše neúplná. Jeden pilíř je duševní a druhý tělesný. Každý snad oba pocítil a pokud ho tyto pilíře provází,
tak pociťuje právě ono štěstí.
Tak už cítíte ten dokonale skrytý až poetický význam tohoto citátu? Skládáte si v duchu tu svoji mozaiku? Vyměřujete malé radosti? Měli byste. Tak už víte? Dlouho netápejte a přečtěte si tento citát raději ještě jednou J
