0Matt0

Rozhodl jsem se, pro zvýšení čtivosti mého blogu psát nějaký příběh na pokračování.Doufám, že se vám tyto povídky budou líbit:)

V malebném městečku, uprostřed černých hor, na rohu náměstí, v rohu krámku s řezbami, na dřevěné židličce seděl pan Sebastian Verb. Táhlo již k odpoledni a pan Sebastian se nudil. Do jeho krámku mnoho lidí nepřišlo, protože jeho řezby byli sice krásné ale moc drahé. Seděl klidně na židli, lokty opřený o pult a drbal si ruce. Vedle něj stála na pultě stříbrná zdobená kasa. Pan Sebastian ji několikrát za den otevřel a upřeně hleděl dovnitř. Po chvíli si povzdechl a zavřel ji. Dny plynuly a jeho obchod nikdo nenavštěvoval. Přesto pan Sebastian chodil svědomitě do obchodu a měl v něm řádně uklizeno. Až jednoho dne, když opět pan Sebastian seděl na své dřevěné židli, prošla kolem obchodu žena v bílém plášti s kožíškem u krku. Pan Sebastian ji zahlédl a vyběhl z obchodu aby si ji prohlédl. byla krásná, nesla se jak laň na vysokých podpatcích a její dlouhý bílý plášť za ni ladně vlál jako by jej neslo tisíc kolibříků. Pan Sebastian se zasnil, nikdy tak krásnou ženu neviděl. Rozhodl se, že ji osloví. Rychle pozavíral krám a spěchal za ní. Žena ladně kráčela podloubím, ale ať pan Sebastian šel sebevíc rychleji, nemohl ji dohonit. Žena se nenávratně vzdalovala.Pojednou žena zastavila. Přímo před ní zastavilo sněhově bílé auto, z kterého vyběhli bíle oblečení lokajové otevírajíc dveře. Žena vstoupila do auta a odjela. Pan Sebastian zůstal stát jako opařený. Došel až na místo, kde žena stála naposled, a rozhlížel se. Na zemi v mramorových dlažebních kostkách zůstaly černé otisky jejích střevíců a u nich lístek, na kterém stálo: ,,V bílém plášti ani smrt nechodí" a podpis Anabel. Pan Sebastian lístek přečetl několikrát a zahleděl se ulicí kudy žena odjela....Uvidí ji ještě někdy? Co znamená vzkaz na lístku? Pokračování příště:)

Autor: 0Matt0 v 00:11 | Komentáře

Přátelé máme za sebou rok, který bych shrnul jako podivný.Jak jeden můj kamarád rozebral: Co se tento rok stalo: Říjen: Ve Švédsku začali topit přemnoženými králíky. Říjen: 10letá vnučka vydražila na webu svou babičku. Srpen: Útulek nabízí psa, který si myslí, že je kočka. Srpen: Pětiletý zloděj vykradl svou školku. Srpen: Američanka plánuje svatbu s pouťovou atrakcí. Červenec: Včelí medvídky podezíral sou...d z rasismu. Červenec: Žena pašovala drogy. Měla kufry z kokainu. Takže vážení přátelé, já jsem nevydražil babičku ani nepašoval kokain ale rok byl poměrně rušný.. pár známostí, které začly v lednu, pak přišla škola, pak zase známost, bouračka, nocá práce, prázdniny plné práce a pohody a cestování, znovu škola a práce a pak to přišlo, tři měsíce trápení a bolestí- včerejší zjištění- borelioza. Ohlednout se za tímto rokem by byla jen ztráta dobrých vzpomínek, protože jen ty si uchováváme, ty špatné mažeme. Nebudu se ohlížet, budu se koukat dopředu a doufat, že příští rok bude lepší:) Přeji Vám všem, kteří navšťevujete tento blog, pevné zdraví, protože to je to jediné, co si nemůžete koupit, lásku štěstí a mnoho splněných snů. Chovejme se tak, abychom mohli dál v míru a pokoji fungovat ještě minimálně jeden další rok:)

Autor: 0Matt0 v 22:22 | Komentáře

Temný pokoj...podzimní vánek se prohání poloroztrhanýmy závěsy, na dřevěnou zaprášenou podlahu dopadá světlo z pouliční lampy...Uprostřed pokoje...na černé, prošoupané, kožené sedačce sedí muž. Jeho stín dopadá na protější stěnu....Spí...Jeho chraplavé dýchání se rozléhá prázdným pokojem až ven na ulici...Jeho krátké rozcuchané vlasy jsou prošědivělé až na kůži, strniště na jeho obličeji je protkáno velkým množstvím vrásek a unavené lícní kosti a pohublé tváře odrážejí stíny z pouliční lampy a vykreslují jeho obličej...jeho povadlé tělo je skleslé únavou do sedačky ..triko s nápisem Yankies, prošoupané a vyšisované tvaruje jeho hubenou postavu..dlouhé hubené chlupaté ruce složené podél těla bezvládně leží...pravá ruka je vyvrácena do strany tíhou poloprázdné lahve dvanáctileté whisky..jeho nohy bezvládně klesají až k zaprášené podlaze a patami se o ní opírají...Muž těžce vydechuje...spí...u jeho levé ruky je opřená hůl z borového dřeva, rukojeť je ošoupaná....V pokoji je klid, nerušené ticho občas prořízne houkání sirén v dálce, přicházející otevřeným oknem z ulice...V pokoji není nic..jen pohovka a muž..naproti oknu uprostřed pokoje jsou prosklené dveře...sklo je matné, neprůhledné..uprostřed nápis..jen......Dr. Gregory House.

Autor: 0Matt0 v 20:14 | Komentáře

V posledních dnech často přemýšlím o životě. Že jste to čekali? No jistě, vždyť o ničem jiném Jirka nepřemýšlí. Ale zpět. poslední dva týdny jsem myslím přišel na to, co jsem hledal celých dvacet let svého života. Tu myšlenku bytí. Proč tu jsme, kam směřujeme a jaký máme cíl. Minulý týden jsem seděl na jedné přednášce a upřeně hleděl do monitoru počítače, když v tom....mžitky bolest, horko strach.. Běžel jsem se opláchnout. Udělalo se mi velmi zle a já si nevěděl rady..Snažil jsem se dojet domů, s tím, že to byla jen chvilková slabost ale to byl omyl. Cestou domů se mi udělalo takto nevolno ještě čtyřikrát a já věděl, že je zle. Nejspíše jsem nahnal strach jak své milující mamince, tak svým kamarádům, kterým jsem ze zoufalství volal. Tímto se omlouvám. Následující dny, jsem podstoupil mnoho vyšetření a bezvýsledně. Jsou to již dva týdny a já stále nevím co mi je. Je velmi nepříjemné a depresivní vědět, že můžete zemřít a že vaše cesta zde končí. Je mi dvacet let, a nic jsem nestihl. Budoucnost jsem nikdy neplánoval, prostě přišla. A pojednou.... Stojím před prahem nevědomí o mém dalším osudu. Pouze strach mne provází..Přátelé, na začátku článku jsem zmínil to, že jsem přišel na něco na co jsem dvacet let nemohl přijít. Na smysl bytí. Dámy a pánové je to velmi prosté. Člověk stojící na rozcestí smrti a života si stejně jako já uvědomí, že hlavním důvodem bytí je BÝT. Slovem být myslím žít a využít čas života. Udělejte co jste vždy chtěli udělat, řekněte lidem kolem sebe, že je máte rádi, řekněte své vysněné lásce, že ji milujete, nemarněte čas čekáním na vhodnější dobu, protože nejvhodnější doba je hned..Nikdo neví kolik času mu zbývá, proto i já doufám, že až se uzdravím, nebudu s ničím otálet. Chci toho spoustu prožít, podívat se na spoustu míst a spoustu toho povědět...Zamyslete se nad tím drazí přátelé...:)

Autor: 0Matt0 v 01:07 | Komentáře

Kráčím samotou, nevím kam...Život nabírá pomalý spád...Je ticho, klid...
V poslední době hodně přemýšlím o životě, jeho strastech a útrapách. Může Vám přijít, že všechny články, které jsem napsal, se týkaly života, a že vlastně každý kdo píše, píše o štěstí, smutku, zklamání, prohře, výhře, lásce, nenávisti, bolesti, zármutku, změnách, samotě...Ano..Každý žije život tak jak si myslí, že je to podle něho správné. Každého z nás potkává to samé, někoho dřívě, někoho později, střídání jako na houpačce. Proč vlastně přemýšlíme chmurně? Mě osobně v poslední době chybí upřímný a z lásky myšlený dotek ženy. Dokázali bychom vůbec žít bez opačného pohlaví? Já myslím že nikdy. Postupem věku a to nemyslím, že jsem nějak příliš vyzrálý a inteligentně na výši, přicházím na to, že být s někým ve vztahu, mít se na koho těšit, prožívat s ním dobré i zlé je pro mě velmi nepostradatelné. Chybí mi láska řekl by někdo...Ano, už i já to vím..Někdy je člověku tak smutno z té dlouhé a temné samoty, že začne přemýšlet...Přemýšlet o životě, jeho strastech a útrapách.  Vím, že tento článek je hloupý, ale vypsat se je jen očista každodenního stresu...ne?:)

Autor: 0Matt0 v 00:11 | Komentáře

Autor: 0Matt0 v 23:49 | Komentáře

Miluji ji...Opravdu. Jsem zamilovaný. Udělám pro ni cokoli. Musím na ni pořád myslet, nedostanu ji z mé hlavy. Co asi dělá? Jak se má? Je v pořádku...? Myslí na mě také? Chci být s ní. Chci být u ní. Je tak krásná, překrásná, má tak nádherné oči, její vlásky voní jako nejkrásnější růže světa. Musím jí zavolat. Chci ji slyšet.  Je to nádherné. Stále na ni myslím. Tak moc ji miluji. Být s ní je jako pohádka...

Proč se bavila s tím klukem? Já ji nestačím? Podvádí mě snad? Ááááá už jí nesnesu. Pořád jí na mě něco vadí. A co ona? Pořád chce nakupovat! Za moje peníze. Proč mi pořád volá? Nemám ani chvíli klidu. Chci být na hokeji a ona se ptá kde jsem. Stále mě jen podezřívá. Jsem s kamarády a ona mi to nevěří. Mylsí si, že ji podvádím. Co jí stále vadí? Chci mít svůj volný čas. Nemusíme být přece stále spolu. Koupil jsem si kola na auto, no a? Bude mi to vyčítat? Jsou to moje peníze ne? Na každém večírku se musíme zhádat. Je to normální? Copak se nesmím bavit s kamarádkami? Je tak žárlivá. Bože, bože bože...

Autor: 0Matt0 v 23:58 | Komentáře

Autor: 0Matt0 v 02:08 | Komentáře

Autor: 0Matt0 v 01:39 | Komentáře

Už se Vám někdy stalo, že jste prostě jen seděli a koukali upřeným pohledem před sebe nevnímajíc okolí ? Tento pocit bych u člověka nazval hibernace mozku. Člověk mozkovou činností dokazuje fakt, že je tvor myslící apřemýšlivý. Pokud ale podvědomá oblast mozku pohltí celkovou mozkovou činnostztratí mozek schopnost vnímat okolí a jeho podněty. Kupříkladu se s někým bavíte o určité věci a najednou vás jediné slovo vytrhne z koncentrace tak že se upřeně zahledíte před sebe nevnímajíc konverzaci. Mozek se poté nedokážerozpomenout na zbytek slov, které Vám daný člověk říkal.

Autor: 0Matt0 v 01:06 | Komentáře