Tak jsem došla k závěru.

kdyby to, pokud možno šlo, seru na kariéru a dávám přednost rodině. Hlavní důvod je ten, že co je to kariéra s mejma "vědomostma" a "schopnostma"? možná tak někde makání ve skladu nebo prodávání nebo v kanclu, kde je stejně šikana od kolegyn a šéfa, pruzení a hovno prachy. Jo je možný že k zaměstnancům se přistupuje jinak než k brigádníkům, ale i tak. A pak večer přijít domů, upa bez nálady a bez chuti... oouh to né.

to radši budu doma, celej den, starat se o děti a byt a manžela. je mi jedno, že budu mít figůru jako věstonická věnuše, protože naočekávám, že by manžel ve 30 a výš byl mistr universe, a nikdo jinej než on a děti mě a celý dny neuviděj. No a co se týče práce v domácnosti, nehodlám děti vychovávat tak jak sem byla vychovaná já a nechci splakat nad výdělkem jako splakala moje máma: až se nejstarší dcera naučí držet prachovku, tak budou děti pilný a já e o ně s láskou budu starat, prostě nejmilovanější a nejmilující tyran v dějinách lidstva.

ha ha, hezká představa. tak a ještě aby se to vyplnilo!