Je večer, ale stejně nemůžu usnout. Přemítám si v hlavě poslední dny. Většinou na jedno brdo, ale i tak jsem cítila, že něco není v pořádku - něco jako když se chystá bouřka, a sluníčko pořád svítí, svítí tak zvláštně ostře, a proto nepatřičně. Nechtělo se mi vůbec spát.

dneska jsem totiž v hospodě potkala velice zajímavýho člověka. Jmenoval se Kája a dost jsme si rozuměli. Byla jsem v hospodě sama, přítel musel zůstat dýl v práci a všichni ostatní se na mě vyprdli. Číšník v jednom kuse flirtoval se servírkou, takže jsem vzadu ve výklenku seděla sama. A právě tam přišel Kája. Nikdy jsem ho před tím neviděla, i když říkal, že mou oblíbenou skupinu poslouchá jak dlouho.

"Nemohl jsem nikam tak 10 let chodit, měl jsem toho nejak hodně... ale přesto jsem rád,že jsem potkal zrovna tebe." seděl naproti mě a řekl to tonem jako "je super, že už přestalo pršet, můžeme tu rokli opustit, jsou tu hadi". prostě spíš jako úlevu.

"Já tu už byl včera,ale to si mě nikdo nevšimnul". až ted mi došlo, že nic nepije.

"Já jsem prostě rád, že tady můžu být a nemůžu nic pít. Hele to by bylo na dlouho. Jsem rozhodně rád, že s někým zase můžu hodit řeč." Pak mě začal vypravovat, jak vedl před mnoha let fanklub, alepak měl nehodu a musel toho nechat. Dodala jsem, že v poslední době to ve fanklubu jde od 10 k 5. Kája řekl, že je to tím, že jsou u vedení špatnýlidi - teda lidi, co si na vedení jen hrajou. Prozradil mi na ně pár věcí, které je zaručeně shodí.

Po pár hodinách se se mnou Kája rozhloučil, že už musí jít a neví, zda se eště někdy uvidíme.
"Mužu si tě alespoň vyfotit?" zeptala jsem se. Zatvářil se rozpačitě a zdálo se, že trochu panikaří a váhá.
"No.. když chceš.. jestli ti to bude platný.. po tý nehodě je to se mnou trochu... divný, ale když ti to udělá... no, radost..." vyfotila jsem si ho a zaklapla mobil.

"fanj! Takž ti přeju hezkou cestu. A díky moc, dost dobře jsem se s tebou pobavila. Ukaž se zase někdy, třebas i příteli a kamarádům.." zase se zatářil divně.
"no.... nevím... pokusím se a uvidíme... jesli mi to vyjde... ale jinak se měj taky!" zamával mi a odešel.

Zůstala jsem v hospodě ještě dýl, protože pak přišli ostatní a taky příte. Začla jsem jim vypravovat o Kájovi - "je škoda, že jste tu nebyli. Byl tady senza kluk a vyprávěl mě spousta zajmavých věcí. Třeba že tady Pavovi se zamlada říkalo Karotka." pavel se zatvářil jako kdybych mu vrazila třísku pod nehet.
"Tak jsme si říkali jenom s Kájou!"
Pak jsem řekla ty pikantní věci na vedení fanklubu. To už všem zkameněli ksichty.
"Tydle věci věděl jenom Kája", řekl Pavel, "A my je potřeboval vědět, a on...hele, nekecíš náhodou??"
"Ne, mam tady jeho foto", vytáhla jsem mobil a koukla na něj. jo, byla tam židle, za ní zeď ale Kája nikde!!!!!
"Ou... on tu neni.. já ho fotila on zmizel.. z tý fotky.." blekotám.
"počkej, nebyl to náhodou tedle?" Pavel vytáh peněženku, vysypal fotky a jednu mi ukázal. Byl tam Pavel s ájou, rozesmátý a jenom ve slipech. Ač byla fotka nekvalitní, poznala jsem ho.

"Jo, to je on! Kája! Co je s ním a co měl za nehodu? Ted tu seděl a bavil se se mno, vtipkoval a byl rád, že me vidí, a prej tu byl i včera ale nevšímali ste si ho!" výskala jsem. Všichni zkameněli ještě víc. Pavel jako jediný promluvil.

"víš... Kája... před 10 lety byl na honu zastřelenej..."