Mísily se ve me všelijaký pocity, když jsem se procházela po známejch místech..ale začneme od začátku, to byl jeden z nejemotivnejších zážitků toho dne, a to bylo, že jsem scházela ze schodů v potemnělým baráku, a do uší z mp3 mi hrálo Noc je jako. to bylo neco, ty úvodní ton, cejtila jsem se někde v nějaký svatyni, na druhym konci světa, jen ne tady... To nikdo nepochopí, tydlety pocity, co mívám při tom, když poslouchám oceán. ale vsechny moje céda někam záhadne zmizely, směrem k míšovi.. hi, hihi. No, ale nikdo nepochopí ty zvláštní pocity, nálady, kouzla okamžiku, co poituju při poslechu Oceánu. Nevim, tadle skupiny mě provází už cca od mejch 13 let, ted mi je 18, od 13 nebo 14, to mam docela jedno. Ta hudba je uplně z jinýho sveta, umim si bez ní předta svit život, nebudu si namlouvat že ne, je tu spousta dobrejch kapel, ale oceánje opravdu kvalita, protože je to postavený na kouzlu okamžiku, kouzlo chvíle,nekolika vteřin... Noc je jako to naprosto dokazuje, jde o tech pár vteřim celýho moře času... Pár vteřin dne a konec...ale pak zase, zase další nálada, celý spektrum, celá škála nálad... a nejde o to nejak frajeřit, de vo to, co má človek vevnitř, oceán pusobí na me na to co tam vevnitř. Nedá se poslouchat pořád, chce to pauzy, ale ty okamžiky v spřízněný atmosfeře je naprostej bezvadnej ulet...