Brzy k ránu usínal Lucius po boku Hermiony.
Nic nechápal. Změnil se mse. Dřív jsem mudly nenáviděl, teď jsem zjistil, že všechno bylo planý a lichý.. ale co s tím nadělám? co budu dělat? nemůžu jí tu pořád skrývat, a nemůžu pořád pánovi zla lhát... Rudolphus něco tuší, dneska na mě při odchodu divně pomrkával.. jestli něco řekne Belle, jsem vyřízenej... Proč jsem se do ní sakra musl tolik zamilovat??

Podíval se na vedle ležící dívku. Mohl by ji zabít, uškrtit, ale něco mu v tom bránilo. Dříve nepoznaný cit. Narcissu a Draca měl rád, ale tak jako z nutnosti.. tohle bylo o něčem jiném. Zakázané ovoce chutná nejlíp.

Další den seděl Lucius ve své pracovně a vymýšlel nové koulo, kterým by se mu povedlo zničit sídlo mudlovkého nejmocnějšího velitele, říkali mu prezident a jeho sídlo bylo Bílý dům...a při tom získat velitele živého. Pousmál se nad tím, jak jsou mudlové jednoduší, stačí skloubit několik kouzel dohromady, které vyřídí ochranku, pak nějaký ten přesun... Byl do vymýšlení kouzla tak zabraný, že ani nazahlídl jakýsi pohyb v krbu, co během zlomku vteřiny zmizel...

Tah na bílý dům se povedl. elitel byl získán a druhý den bude diktovat světu podmínky. Lucius opět stoupl mezi smrtijedy v úctě a Pán zla se k němu choval trochujinak. Nemluvil s ním tak povýšeně, nechtěl stratit svého nejmocnějšího černokněžníka. Ale přece jenom, jedno jediné místo ve Smrtijedově myslim mu pořád nešlo na rozum...

"Měl bys toho nechat", nabádala ho hermiona, "Nemá to cenu snažit se ovládnout mudly. Budou se bránit svými zbraněmi, vybijete je a komu pak chcete vládnout? sami sobě? o něco takového se pokoušel Hitler za druhé světové.." hermiona byla chytrá. Lucius se ad tím zamyslel a řekl, že o tom s pánem zla promluví.

"To němáš ze své hlavy, souvisí to s tím  místem, kam se nemohu dostat, ale budiž", zašklebil se Pán zla. "Nebudeme mudly vybíjet, nebudeme na ně zlí, jen jim domluvíme, s pomocí tady pana Prezidenta, aby s námi spolupracovali a pokusili se zničit odbojné skupiny. Budu muset některé z mudlů.. hmm, zaškolit. zaškolené mudly pak zabijeme, nestojím o to aby se mi tu potulovala nečistá krev!"

Když večer Lucius scházel do Hermioniných pokojů. slyšel odtamtud hlasy. Už jednou se mu to stalo, ale dívka se obnila tím, ž se baví sama se sebou. "No nikoho jiného než tebe za celá ta léta nevidím, tak si někdy hold povídám sama se sebou. Co mám dělat?" Věřil jí. Věřil tomu, že by nebyla schopná mu ublížit. Ani na to nevypadala, i když její zamyšlený výraz mu někdy nešel z mysli..."