Nevěděl jestli to byl sen nebo ne...  bylo to tak děivý..

všichni ho zradili.. vykašlali se na ně.. on jim za tzo provedl něco moc hnusnýho...

Noc,klub, metalová pařba.. klub byl nevelký, lidí taky nebylo moc, a takjediný člověk coby ochanka, dělal barmana..kdyby byl jakýkoliv problémzasáhne, ale lidí bylo tak 30, takže z toho problémy nekoukaly... zažiluž horší..
opravdu, zábava byla v plné mproudu. ale JEMU se něconezdálo... měl takový špatný pocit,ale ten měl už tolikrát... snažil seho nedávat najevo, nijak neznepokojovat přátele... Vedle něj sedel jehonejlepší kamarád a cosi mu družne vyprável. Jejich obě přítelkyně sebavily kdesi na parketu. Ale on cítil nepříjemný a mrazivý pocit..nedával to na sobě znát, snažil se o to... kluk jak andílek, 16 letý..dlouhé blond vlasy, jasné zelené oči, krásná postava, ani ne malý a anine velký... jemná tvářička.. nic nesvědčilo o tom, že hoch je nejlepšímstřelcem v okresu. Dnešní den byl na lovu, tedy pomáhali myslivcůmlovit přemnožené zajíce a straky, a jemu se dařilo ze vsech nejlépe,ostatně, jako vždy. Ale ze závodu jel rovnou na pařbu, takže zbran s 90náboji měl s sebou... byla nanabitá, a zrovna si ji prohlížel aobdovoval jeden starší kamarád, co se vyznal ve zbraních, takže sidával pozor.

dýza probíhala hladce. Lidi se vesele bavily, a našeho přítele už pomalu přecházel ten špatný pocit...
alenajednouk němu přistoupil jeho nepřítel. Už měl samo sebou neco vypito,ale přesto našeho kamaráda mrzelo to, co říkal. Náš přítel měl za to,že veci mezi nema dvema sou už vyřešené, tak co to hrotit?? proč sizačíná zase...?

chtěl se ho zbavit, aby ho nechal bejt.. zvedlse tedy od stolu s omluvou, že si musí odskočit, jeho nejlepší přítelna to nic nenamítal. Náš hoch se snažil odejít od nepřítele, aby honechal být, stejně sou ty rozepře zbytečný... ale nepřítel to všechnopokazil.. byl na našeho přítele vytrvale protivný, že začla slovnípřestřelka. No a pak nevhledný 175 cm vysoký obarvený blondák zasadilprvní ránu. Náš hoch si to nenechal líbit a rozpoutala se rvačka.Vsichni okolo se přestali zabývat hudbou a tancem a všímali si jen techdvou rvoucích se dlouhovlasých kluků, coýž mezi nimi byl 10 letýrozdíl... Pask nějaké ruce oba popadly a oddělily je od sebe...

náškamařád se rozhlédl. Vsichni, do jednoho,stáli za starším nepřítelem, aněkolik ho drželo. náš hoch tam sál sám, nikdo ho nedržel, a sám anineútocil... Všichni, veškerý osazenstvo klubu stálo za jeho nepřítelema tvářilo se, jako kdyby se hoch porval s nimi a urazil smrtelně je, ane toho podlého rváče... opravdu, všichni, do jednoho. Nejlepší příteluhýbal pohledem..
našeho hocha to zamrzelo. Lidi, co si hrajou napřátele, a nakonec zjistíš tohle.. i ten starší kamarád, co se zaobíralzbraní, ted stojí po nepřítelově pravici a cosi mu šeptá... a do tohoty urážky..
"co ho napadáš?"
"Stojí ti to proboha zato?"
"ty seš těma svejma střelbama a agresivníma vecma už trapnej."
"Proboha proč se s nim hádáš? proč si ho nevšímáš...?"
"co si tady ty lidi kolem tebe myslej?"
"A co na totvoji rodiče, ani 18 ti neni a jak si drzej a dovoluješ si!!"
Tonašeho hocha tak strašně mrzelo.. tydle slova šly z úst lidí, co mel zasvoje nejbližší... tedy už bývalé nejbližší. nikdo se na nic podobnéhonezeptal nepřítele, co se triumfálně usmíval a  pohrdavě si hocha měřil.
Tak vpálit mu jednu dvě do toho jeho rozpláclýho xichtu.... napadlo hocha. Pak ale zelený zrak ztvrdl a rysy se prohloubili. Nepřirozene zbledl. Ano, vpálit mu jednu, dvě...

hlukhudby na chvíli přerušil hlas samopalu...nejlepší střelec okresu popadlsvou zbran, hbitě nabil, zamířil a z bezprostřední blízkosti pálil...nepřítel chvíli jen tak postával, pomrkával, pousmál se.. v čele měldvě díry a tekla mu z nich krev.. sesunul se na zem. Byl slyšet jenhluk hudby. všichni mlčeli..
Podrazili mě. Podvedli. Zasloužej si něco horšího než smrt...
Ozval se výkřik. "On ho zabil, on ho zabil!!!"
"Proboha,... seberte mu nekdo tu zbran.."
"Volejte někdo policii..."
"Ani se nehnete", zaskřípal nás hoch nepřirozeným hlasem, "nebo budete všichni tuhý..."
"tak hele mladej," napřáhl na něj barman svojí pistolku. Náš hoch se na něj podíval chladným zrakem, stiskl spoušt....
nikdy neminul cíl.
Lidizačli ječet a pobíhat. on ale zatarasil vchod a dal se do palby. Všechnvztek z něj šel ven. Zabíjel, zabíjel bez slitování, většinou přesnýmiranami. Neznal slitování. Malý chlapec, matčin jediný syn, naděje jehootce... když s otcem prve vzal do ruky zbran, dětskou pistolku.. když smatkou chodili na houby.. s matkou..... veselá a krásná žena.. když sestaral o malou sestřičku... když se starší sestrou, vzdělanou a miloudívkou, sedávali za městem na kopci a vedli hovory o existencilidstva... rodinné oslavy, kariéra, rodinný život.. všechno bylo v tahudíky několika zlým slovům, několika výstřelům...

samopal řval azabíjel. Někdo se hochovi pokusil zbran vytrhnout. Schytal do to čela,ani nevedel jak.... Todle vraždící monstrum se stalo z jemného hocha,jen kvuli několika zlým slovům.. a kvůli jednomu magorovi..
povraždil celý klub.
tech30 lidí leželo na zemi a umíralo. Občas někoho dorazil. Divil se, ženecítí už žádný vztek, spíš se cítil, jako když střílel přemnoženéstraky a králíky...

Ale co bude ted? Povraždil je, z ulice jiste někdo slyšel střelbu... ve zbrani zbyly 2 náboje.
navíc byl celý od krve a vyjít takhle na ulici, nebo se vrátit nedejbože v tomdle stavu domů... co mu zbývá?
Nechtel to,ale věděl, že to musí udělat. šel na bar a dal si nekolik panáků. pátej. šestej.. ještě se udrželna nohou.
ještě nahmatal spoušt..
ještě zamířil...
ještě vystřelil...

"Vstávej, no tak vstávej, celou noc sebou meleš a nejsi ke vzbuzení! Vstávej, nestihneš školu!!!!"