ZVÝŠENÝ ZÁJEM

Závistivci z děcáku však tak přátelští nebyli. Jakmile se rozhodčí ztratil mezi hráči, tak ježoun spustil: "Tyvole, zrzko, kdes tu herku sehnala?"
"Dej si bacha na hubu, abych ti ji nerozbila!" řekla ledovým klidem Zorra, "Jestli myslíš tohohle koně, tak podobný zvířata chová strejda, jestli tě to teda zajmá, ježoune!" zněla odpověď.
"Taková hnusná herka! Koni, bojíš se ohně?" Ježoun, jinak Vilém Karásek, škrtl před Vráťou zapalovačem. To neměl dělat.
"Ne! Nedělej to!" Zařvala Zorra.
"Proč?" Ušklíbl se Vilém. Škrtl a držel plamen. Kůň zaržal, postavil se na zadní a vykopl Vilémovi zapalovač z ruky.
"Ááá!" Zaječeli Zorra a Vilda současně. Zorra skoro spadla z koně.
"Góóóóóllll!" Zařvali všichni ostatní. Okrouhlický útočník Svoboda dal gól... Vilda se s nadávkami mátožil ze země a splašený kůň Vráťa s protestující Zorrou ujížděl přes dvorek u děcáku kamsi do neznáma.
"Vráťo! VRÁŤO!!! PRRRR"! Ječela Zorra Mstitelka na svého superrychlého oře.
"KDE JE BRZDA?!?" zařvala, než si uvědomila, že sedí na koni. Jako v tom vtipu o blondýně, co na motorce řve "prrr" a na koni hledá brzdu.
Řítila se po silnici dolů k faře. Míjela asi tak dvacetiletého ulízaného chlapíka a málem ho srazila.
"Promiňte!" Zařvala a otočila se naň. Přitom ji sklouzla gumička z vlasů, a ty se ji rozletěly do obličeje.
Naštěstí dojela neporušeně domů. Svého splašeného oře dala do ohrady aby se uklidnil a sama se šla uklidnit do pokoje. Hledání Káji asi zanechá! Dneska málem zabila dva lidi! To nevěstí nic dobrého!
Po chvilce se u dveří rozdrnčel zvonek.
"Mareš! Ježoun! Ten ulízanec!" napadlo Zorru. Dala si kapuci na hlavu a sešla dolů. Otevřela. Stál tam ten ulízanec. Bude si stěžovat! Zhrozila se.
"Echm..." Odkašlal si.
"Jste nachlazenej?" řekla Zorra starostlivě.
"Nenenenenene..."
"Koktáte...?"
"Kdepak, slečno! Vše je v největším pořádku, ó nebe!" Zorra opatrně koukla na oblohu.
"Co tam jako má bejt?" Měla na mysli nebe. Chlapík jako by otázku přeslechl a pokračoval.
"Byla byste tak laskavá a zavolala jste sem vaší sestru?" řekl.
"A... ano... Katko! Návštěva!“
"Kateřina! Jak nádherné jméno!" Neodpustil si chlapík.
Proč chce Katku, to si chce stěžovat jí, nebo co? Nechápala Zorra. Než sestra přikvačila, tak se představili.
"No, a já sem Mstitelová. Zorra Mstitelová. A Vy?"
"Och! Zorro v Mstitel v převtělení! Já jsem nějaký Květoslav Homolka, už jde!"
"Dobrý den... co si přejete?" Katka valila bulvy.
"Vaší starší sestru!" koktal Květoslav zmatené.
"Já žádnou starší sestru nemám!" Vyprskla Zorra.
"Já jo! Zorru!" Nechala se slyšet Katka.
"Zorro? Vy?"
"Co?! kdo!? Já?! Vy hledáte mě?!" Vykřikovala Zorra. Katka se zatím vytratila nahoru do pokoje.
"Ta dívka... vy..."
"Mě se smí tykat..."
"Mě taky... ty si mě skoro srazila tím koněm?"
"Ano. Omlouvám se. A co si zač? Proč mluvíš tak divně?"
"Sem básník... a tady ti vracím tu gumičku."
"Děkuju. Eště něco?"
"Ne, toď vše..."
"Tak jo. Ahoj!" Zorra se s Květoslavem Homolkou rozloučila. Prima! Tady je o mě zájem! Mnula si Zorra ruce. Tohle se mě líbí!
A to Zorra netušila, jaký zájem o ni bude za pár neděl! A zájem i ve špatném slova smyslu! Ale nebojte se, Zorra bude nadále hájit mstitelské zájmy!