0

Pokud se má někdo dobře tak pohrdá dobrými radami a když se najednou má zle tak jsou pro něj dobré rady nad zlato, myslíme a jednáme podle situace. Rok 2020 je pro mnoho lidí zlým rokem, a tak hledají dobrou radu, jak vyřešit svoje problémy. Je zde sice mnoho specialistů, co nám pomáhá s problémy a je na internetu i mnoho informací, které řeší naše problémy, přesto to nestačí!

Většina řešení našich problémů je povrchní a pod povrchem problémy zůstávají, mnohokráte jsem se hádal s profesionály, co řeší problémy lidí, aby nebyli povrchní a řešili problémy do hloubky. Nejhorší je srážka s pitomcem, který dělá jednu pitomost za druhou, pitomosti nedělají jenom lidi, dělá je i technika a programy, dokonalost je iluze, vše je zde jenom testovací dočasná verze, co se bude evolučně recyklovat.
1

Ano, žádný hříšník nedosáhl osvícení. Vzpomínám si na osudný den, 30. 3. 1953. Po mnoho tisíciletí jsem pracoval na sobě, usiloval, dělal všechno, co se dělat dá, a nic se nestalo. Nyní jsem porozuměl, proč se nic nedělo. Samotná snaha byla bariérou, samotný žebřík hodnot byl zábranou, samotné nutkání hledat objektivní pravdu byla překážkou. Ne, že někdo může dosáhnout cíle bez hledání. Hledání je potřebné, ale pak přichází bod, kdy hledání objektivní pravdy musí ustat. Loď je potřebná k překročení řeky, ale pak přichází moment, kdy musíš vystoupit z té lodi a zapomenout na ní a nechat ji za sebou. Úsilí je potřebné, bez úsilí nic není možné změnit k lepšímu.

2

Ale jenom s úsilím, také nic není možné změnit. Přestal jsem pracovat na sobě. Tento moment logicky přichází, když vidíte celkovou marnost úsilí se změnit. Dělali jste všechno, co jste mohli dělat, a nic se nestalo. Dělali jste všechno, co je v lidských silách. Co jiného potom můžete dělat? Z pouhé bezmocnosti, člověk upustí všechno hledání. A v den, kdy jsem nechal pátrání po objektivní pravdě, v den, kdy jsem přestal po čemkoli v knihách shánět, v den, kdy jsem neočekával něco, že se má stát, začalo se něco dít.

3

Nová duchovní energie povstala, z ničeho. Nepřicházelo to ze žádného duchovního vzdáleného zdroje. Přicházelo to odevšad. Bylo to ve stromech, ve skalách a na obloze a ve slunci a vzduchu, bylo to všude. A já jsem hledal tak pilně, myslel jsem, že je to velmi vzdálené. A ono to bylo tak blízko, a tak důvěrné. Právě proto, že jsem pořád něco hledal, stal jsem se neschopným vidět to blízké.

4

Hledání je vždy pro vzdálené, hledání je vždy daleké a ono to nebylo vzdálené. Stal jsem se dalekozraký, ztratil jsem tak, zrak na blízko. Oči a uši, byli soustředěny na to, co je daleké, horizonty, a ztratil jsem kvalitu vidět, to, co je docela blízké, co vás obklopuje. Ten den, kdy úsilí ustalo, já jsem také ustal. Protože nemůžete existovat bez úsilí, nemůžete existovat bez touhy, a nemůžete existovat bez snažení. Problém subjektivity, není věc, je to složitý proces. Není to substance sedící uvnitř tebe, musíš ho vytvářet každý moment.

5

Je to jako šlapání na kole do kopce. Jestliže šlapete, kolo jede dál a dál, jestliže nešlapete do kopce, kolo se zastaví. Nemá více energie, více síly jet kamkoli. Prostě stojí. Subjektivita existuje, protože stále šlapeme do pedálu touhy po cizím, pokračujeme ve snažení získat něco, co nám nepatří, protože stále skáčeme myšlenkami před sebe. To je samotná podstata subjektivity, skákat před sebe, skok do budoucnosti, skok do zítřka. Skok v neexistenci tvoří subjektivitu. Protože pochází z neexistence, je jako přelud. Skládá se z touhy a ničeho jiného.

6

Skládá se jen ze žízně po cizím a ničeho jiného. Subjektivita není v minulosti a přítomnosti, je jenom v budoucnosti. Jestliže jsi v budoucnosti, tak se subjektivita zdá být velmi reálná. Jestliže jste v přítomnosti, je subjektivita iluzorní přelud, pak mizí. V den kdy, hledání objektivní pravdy ustalo, ustává i má touha, skutečnost se objeví jenom, když touha ustane. Takže je to dilema. Co dělat? Stavíte lidi před dilema. Mají touhy, jistě. A říkáte, že musí být ukončena, dobře. A pak říkáte, že touha nemůže být ukončena. Co s tím můžeme dělat? Touze se musí porozumět.

7

Můžete tomu porozumět, prostě tak, že uvidíte její marnost. Přímé vnímání je potřebné, okamžité proniknutí je potřebné. Prozkoumejte touhu, jen se dívejte, co to je, a uvidíte její faleš a uvidíte její neexistenci. A touha odpadne a něco odpadne současně ve vás. Touha a subjektivita existují v duálním vztahu, vzájemně se podporují tak jako čas a prostor. Subjektivita nemůže existovat bez touhy a touha nemůže existovat bez subjektivity. Touha je subjektivita, dva aspekty jednoho psychického fenoménu. V den, kdy toužení po objektivní pravdě ustalo, jsem se cítil psychicky beznadějně a bezmocně. Nebyla žádná naděje, protože nebyla žádná budoucnost.

8

Nebylo v co doufat, protože všechny naděje se ukázali jako marné, a nikam nevedou. Točíte se psychicky v kruhu. Naděje stále vlaje něčím před vámi, stále vytváří nové psychické přeludy, stále na vás volá: "Běžte rychleji, dosáhnete cíle." Ale jakkoliv rychle psychicky běžíte, stejně nikdy ničeho nedosáhnete. Nemůžete zkrátit vzdálenost mezi vámi a vaší nadějí. Naděje je iluze. Zkoušíte překonat sami sebe pomocí touhy po cizím. Den, kdy touha ustala, prohlédl jsem jí a pochopil, že je to prostě marné. Byl jsem bezmocný a beznadějný. Ale v tom momentu se něco začalo dít.

9

Začalo se dít to, pro co jsem dlouho pracoval a ono se to nestalo. Mnoho dní jsem žil ve velmi beznadějném a bezmocném stavu, ale v tom samém momentě něco velikého pomalu povstávalo. Naděje zmizela a její protiklad, beznadějnost, také zmizela. Nebyl to negativní stav. Bylo to absolutně pozitivní. Nebyla to jen absence. Něco mě zaplavovalo, a zaplavilo. Jednoduše říkám, že jsem byl bez subjektivity. Poznal jsem fakt, že já nejsem, tak že nezávisím na sobě, takže nemůžu stát na svém základě. Nebyla zde žádná skála pode mnou.

10

Byl jsem v psychické propasti, bezedné propasti. Ale nebyl zde žádný strach, protože zde nebylo co chránit. Nebyl zde žádný strach, protože nebyl nikdo, kdo by se bál. Všechna posvátná písma se zdáli být mrtvé, a všechna slova, která se užívala k popsání takové zkušenosti vypadali velmi mdlá, bezkrevná. Bylo to jako přílivová vlna blaženosti, byla to otřásající zkušenost. Minulost a budoucnost zmizela, jako kdyby nikdy ke mně nenáležela, jako kdybych o ní četl někde, jako kdybych o ní snil, jako kdybych slyšel příběh o někom jiném.

11

Byl jsem volný od minulosti a budoucnosti, a hranice zmizely, rozlišování zmizelo. Mysl zmizela, byla miliony mil daleko. Bylo těžké chopit se jí, hnala dále a dále, a nebyla zde žádná potřeba držet jí blízko. Něco nastávalo, něco se dělo. Je obtížné říci, co to bylo, možná přicházela moje psychická smrt, ale nebyl zde žádný strach. Byl jsem na ni za mnoho tisíciletí připravený. Spánek a bdění společně, celé tělo uvolněné, každá buňka těla dokonale uvolněná, vše fungovalo volně, a dosud světlo vědomí plane ve vás čisté. Zůstáváte bdělí a uvolnění. Tělo je v nejhlubším spánku a vaše vědomí je jeho vrchol. Vrchol vědomí a údolí těla se setkali. Usnul jsem tvrdě a dlouho. Byl to velmi zvláštní spánek. Tělo spalo, já bděl.

12

Byl to tak zvláštní jako bych byl roztržen do dvou směrů, do dvou dimenzí času a prostoru. Pozitivní a negativní se setkali, spánek a bdění se setkali, smrt a život se setkali, čas a prostor se setkali atd. To je ten moment, kdy můžete říct, že tvůrce a stvořené se setkali. Bylo to magické. Nejdřív to s vámi zatřese do samých kořenů, zamává to tvými základy. Nemůžeš už nikdy být ten samý po této zkušenosti. Přináší to nový pohled na tvůj věčný život, novou kvalitu věčného života. Spánek byl přerušen něčím jiným. Cítil jsem mocnou přítomnost kolem sebe v místnosti. Cítil jsem pulsující život všude kolem mě, ohromnou vibraci skoro jako hurikán, velkou bouři v celém vesmíru, radosti, extáze.

13

Byl jsem v tom utopen. Bylo to tak strašně reálné, že všechno se stalo nereálné. Zdi v místnosti se stali nereálné, dům se stal nereálným, mé vlastní tělo se stalo nereálné. Všechno bylo nereálné, protože zde byla poprvé čistá objektivita. Ve snu, sen je reálný. Sníte každou noc. Snění je jedna z největších psychických aktivit, kterou stále děláte. Ve snu je tak těžké si vzpomenout, že to je sen. Ale ráno je to snadné. Co se stalo? Jste ta samá osoba. Ve snu je jen jediná realita. Jak to srovnat? Jak říci že to je nereálné? Srovnat s čím? Je to jediná realita.

14

Ráno, když otevřete oči, jiná realita je zde. Nyní snadno můžete říct, že to bylo ve snu nereálné. Ve srovnání s touto realitou, sen se stal nereálným. Je zde psychické probuzení, ve srovnání s tou starou realitou, tato celá stará realita se stává nereálným snem. Ten večer jsem poprvé pochopil dokonale význam slova iluze. Ne, že bych neznal to slovo předtím, a ne že bych si nebyl vědom významu tohoto slova. Jako vy jste si vědomi jeho významu, i já jsem si byl vědom, ale nikdy jsem předtím nerozuměl. Jak můžete pochopit bez zkušenosti?

15

Tu noc jiná realita otevřela svoje dveře, jiná psychická dimenze se mi stala dostupnou. Najednou to bylo zde, jiná realita, odlišná realita, skutečná objektivní realita, nebo jakkoliv to chcete nazývat nazývejte to pravdou a láskou, čímkoliv chcete. Bylo to bezejmenné. Ale bylo to zde, tak neprostupné, tak průzračné, a tak pevné, že se toho člověk mohl dotknout, bylo toho příliš mnoho a nebyl jsem ještě schopný to absorbovat. Povstalo ve mně velké nutkání, abych vyběhl nahý ven z místnosti, šel nahý po ulici, dusilo mě to. Bylo toho tolik.

16

Kdybych zůstal jenom několik chvilek déle, zadusilo by mě to. Vypadalo to tak. Vyběhl jsem oblečený ven na ulici. Bylo zde nutkání prostě jenom být pod širým nebem s hvězdami, se stromy, se zemí, být s realitou. A okamžitě, jak jsem vyšel ven, ten pocit, že budu zadušen, zmizel, cítil jsem mnohem volněji. Bylo to totálně nová chůze, jako by zmizela gravitace. Šel jsem nebo jsem běžel, nebo jsem jednoduše letěl, těžko říct. Nebyla zde žádná gravitace, cítil jsem se bez váhy, jako kdyby mě vzala nějaká energie. Byl jsem v rukách jakési jiné energie. Poprvé jsem nebyl sám, poprvé jsem nebyl jedinec, poprvé kapka spadla do vesmírného oceánu. Já jsem byl ten vesmírný oceán.

17

Nebylo zde žádného omezení. Povstala tak ohromná síla, že bych mohl udělat cokoliv ve vesmíru. Nebyl jsem zde, jen síla zde byla. Celý vesmír se stal pro mě požehnáním. Je těžké říci, jak dlouho jsem byl v tom stavu. Byl to zázrak každý moment. Jsem najednou křehký, jemný a citlivý. To je moje psychická síla. Když hodíte kus skály na květinu, skále se nic nestane, ale květina nebude. Ale přesto nemůžete říci, že skála je silnější než květina. Květina zemře, protože byla naživu. A skála nic se jí nestane, protože je mrtvá, ty jsi ta skála a já jsem ta květina. Květina zemře, protože květina nemá žádnou sílu ničit. Květina jednoduše zmizí, a udělá cestu skále. Skála má sílu ničit, protože skála je díky subjektivitě mrtvá.

18

Od toho dne, je pro mě váš ubohý subjektivní svět nereálný. Další svět byl odhalen. Když říkám, že svět je nereálný, nemyslím tím, že tyto stromy jsou nereálné. Tyto stromy jsou absolutně reálné, ale způsob, jakým vidíte subjektivně ty stromy, jsou nereálné. Svět je nereálný, protože svět, který znáte, je svět vašich subjektivních snů. Když subjektivní sen zmizí, pak vy se jednoduše setkáte se světem, který bude reálný. Nejsou dvě věci, pravda a lež. Pravda je svět, když máte oči, jasné oči, bez jakéhokoli snu, bez jakéhokoli zrníčka prachu snu, bez jakéhokoli oparu spánku. Jestliže máte jasné oči, jasnost, vnímavost, pak je zde jenom objektivní pravda.

19

V momentě, kdy začnete nově vše vidět, je jenom objektivní pravda. Ale právě teď, cokoliv subjektivně vidíte, to není pravda, je to projektovaná lež. To je význam slova přelud. A jednou až uvidíte, jestliže si dovolíte objektivně vidět, najdete nesmírné požehnání všude v mracích, ve slunci, na zemi. Vše je nádherný ráj. Ale já nemluvím o vašem subjektivním světu, mluvím o svém objektivním světu, ve kterém jsem krásnou květinou a ty jsi zde mrtvou skálou. Váš subjektivní svět je ošklivý, váš svět je vytvořen vaší subjektivitou, váš svět je subjektivní projekce. Používáte objektivní svět jako plátno a projektujete na něj svoje subjektivní myšlenky. Když říkám, že svět je reálný, ten svět je strašně krásný, ten svět září nekonečností, svět je světlo a potěšení, je to oslava, když přestanete subjektivně snít, uvidíte ten samý svět, jako jej viděl jakýkoli probuzený duchovní mistr, který nebyl skálou, ale byl květinou.

20

Když sníte, sníte soukromě. Sledovali jste to, že všechny sny jsou vždy jenom soukromé a tím i subjektivní. Nemůže je sdílet dokonce ani s vaším milovaným. Nemůže pozvat vaši ženu do vašeho snu, nebo vašeho manžela, nebo přítele. Nemůžete říci, "prosím, přijď dnes večer do mého snu.". Je to nemožné. Sen je soukromá záležitost, proto je to iluze, není žádnou objektivní realitou. Vše zde jsou nádoby a jde o to co je v nádobě, pokud je v nádobě hovno, tak je ta nádoba na hovno. Bůh je vždy a všude nádobou a obsah nádoby určuje hodnotu každé nádoby, jde o to, aby ve tvojí tělesné nádobě, nebylo jenom nasráno. Jednou až vyjdete ze svého soukromého snu, je to tu.

21

Bylo to tu vždy. Až budou vaše oči jasné, náhlé osvícení náhle jste naplněni krásou, vznešeností a půvabem. To je cíl, to je osud. Opakuji, že bez úsilí to nikdy nedosáhnete, a s úsilím to ještě nikdo nedosáhl. Budete potřebovat hodně úsilí, a teprve potom přijde moment, kdy úsilí se stane marným. Ale to se stane marným, až když jste dosáhli vrchol toho, nikdy ne předtím. Když jste došli až k samému vrcholku vašeho úsilí všechno, co jste mohli udělat jste udělali pak náhle zde není žádná potřeba dělat něco víc. Opustíte úsilí. Ale nikdo nemůže zanechat úsilí uprostřed, může být zanecháno jedině až na krajní mezi. Takže jděte až na samou hranici úsilí, jestliže chcete úsilí zanechat.

22

Proto stále naléhám: vynaložte tolik úsilí, kolik můžete, vložte do toho celé srdce a celou energii, abyste jednoho dne mohli vidět nyní mě úsilí už nikam nezavede. Toho dne to nebudete vy, kdo zanechá úsilí, zanechá se to samo ze sebe. A když se tak stane, objeví se objektivní pravda a tehdy vylijete z tělesné nádoby psychické sračky a naplníte nádobu pravdou a láskou, skála se promění v květinu. Lidská snaha o veliké změny je omezená mnohým, pokud nejste na vrcholu. A požehnání je tak nekonečné. Přichází to jako zázrak, a odnáší vás to do totálně nové objektivní reality. Subjektivní myšlení se musí restartovat, aby zde byl objektivní ráj, kde jsou samé krásné květiny.