Řekněme si to hned na počátku zcela jasně, Česká republika je nejateističtější zemí Evropy, takže tady se slaví především svátky jara, spojené s nejrůznějími obyčeji, pomlázkou, barvením vajíček ale i s tím, že je prostě několik dní volna.

Křesťanské Velikonoce

Vzkříšení Ježíše Krista připadá podle klasického kalendáře na první neděli po prvním jarním úplňku, tedy po úplňku, který nastane po 21. březnu. Pokud je úplněk v neděli, slaví se Velikonoce až neděli následující. Výpočet je ale poměrně složitý. Pro křižáky je to nejvýznamnější svátek, tak jim ho ponechme, respektujme to, a víc se tím nezabývejme. Předně tedy oním křižáckým významem, páč většinu Čechů to vůbec nezajímá.

Velikonoční zábava

Veškerá velikonoční zábava je pohanská. Králíčci a zajíčci jsou pozůstatkem pohanského svátku Ostara, Eostra byla velká severská bohyně, jejímž symbolem byl králík nebo zajíc. Vyměňování vajíček je starobylý zvyk, který oslavuje mnoho kultur. Jde v podstatě o symbol plodnosti, symbol probouzející se přírody. Stejně tak je doložena liška. Třeba u nás v Čechách a na Moravě ta první postní neděle se jmenovala liščí a to zase měla mít svatbu liška a darovat, nebo poztrácet dětem preclíky, které maminky pekly po nocích, pak je schovaly na zahradu a malé děti je pak hledaly.

Původ velikonočního výprasku

V dějinách byl spojen se samotným obléváním děvčat, které se spojovalo s pohanským požehnáním. Tato tzv. oblévačka byla propojena se šleháním, šmerkustem. Jak dobře víme, tradičním nástrojem ke šlehání je pomlázka zvaná také jako karabáč, mrskačka, tatar, hodovačka. Ta je obvykle pletená z ohebných vrbových proutků.

Pomlázkou je také nazýván velikonoční výprask nebo oblévačka. Zjednodušeně tím je míněno koledování na Velikonoční pondělí. I tady to má jasný pohanský význam, pomlázka jest pomlazení, tedy předání svěžesti a pružnosti, síly a zdraví mladého jarního proutku dívkám a ženám.

Svátky jara

Pohané se řídily přírodou a jejími cykly, tudíž svátky jara jsou spojené s jarní rovnodenností. K jarním rituálům patřilo vždy například  i vynášení a topení Morany, symbolu zimy a starého roku. Už jsem zmiňoval bohyni Eostru - Jarní rovnodennost – prastarý pohanský svátek Ostara – se slaví kolem 21. března. Je to bod, kdy světlo, oheň a slunce začínají převládat nad tmou.

Během jarní rovnodennosti oslavujeme tedy vše kolem nového života, nových začátků, nových projektů. Je to období, kdy oheň, odvaha a vášeň začínají znovu převládat po dlouhém zimním spánku. K oslavě Ostary tedy zapalujeme ohně, tančíme a zpíváme v kruhu, oblékáme se do červených a zelených šatů a malujeme vejce jako symbol nových začátků. Je to čas na hlučné, veselé oslavy s přáteli.

Závěrem

Vše je o přirozenosti. Nenechme si jí vzít, stejně tak jako křižáci nebyli schopni potlačit pohanské tradice a tak své svátky na ně raději našroubovali. Nebyli schopni zakázat a zlikvidovat pečení preclíků, a tak je nakonec posvětili. Nenechme si vzít naše tradice ani ve jménu zdegenerovaných genderových a feministických přístupů, neb naše mrskačka není žádným násilím pachaným na ženách. Jen a pouze zákony přírody jsou věčné, tak pravím Já, světlonoš i kníže temnoty, padlý anděl Azazel.

Anděl Azazel