5 minut sebe
05.Červen 2009 | MeOpět ráno, opět nový neurčitý den, ticho zvětšující se v hluk. Co se dnes může stát?? Ale co, je mi to jedno, je teprve ráno a moc brzy abych se ptal na to co bude. Vylezl jsem z postele a šel se podívat k oknu. Sluníčko se schovávalo za kvádry domů, které nepropouštěly ani jeden paprsek, ale přesto se snažily propíchnout tohle nehnuté těleso. Ucítil jsem jak moje tělo změnilo status a do krve vpouštěl jemně adrenalin. Z dobře započatého dne se stal den monotonní, černobílý. Proč musím být ve zvetvoření rovných, spojujících čar?? Zasloužím si tuto odměnu z předchozího dne?? Mám na výběr?? Seberu se a odjedu pryč mezi nekonečné křivky tam, kde je mi to milejší. Ano, ale jsem nemocný městským životem projevujícím se starostmi, strachem, spěchem, rychle měnícími emocemi. Uzdravím se jednou z této nemoci?? Dokážu si uvědomit všechna absurditiva??
Myslím pořád na pár opakujících se věcí, kreté se ukládají sem a já nemám sílu je měnit a nemohu naleznout lék na mé uzdravení z nemoci města, které ve mě drží jen dvě barvy - prázdnotu a smutek.
