Protože
05.Červen 2009 | Related storiesNikoliv šedý, ale černý stín se podél jeho trasy táhne. Krok uvážený, věřící si, volný, ale přesto provokativní. Že by se jeho ego zase posunulo do vyšších vrstev a tím se povyšoval na dostatní?? Jasně, ať si věří, že je něco víc, nikdy mu nemůže dojít, že je stejný jako my ostatní. Jednou o svoje já zakopne a na zemi se mu svážou nohy a už nevstane. A pomůžou mu ostatní?? Snad ne, ať zažije být níže a dívat se hlavou nahoru.
Neustále vnucuje své názory, kterými tvrdí, že je přesvědčený, neustále svým slabým, ale pro něj sílným, pohledem, který provokativně hledí do jiných očí a čeká až druhé hlubiny vnímající prý reálný svět uhnou. Nutí nás o něm přemýšlet jako o špatném člověku, uvnitř si myslí, že je hodný a že to co dělá je správné, ale tímto si za chvíli sám podřeže větev a rád se podívám jak spadne na tvrdou, citelnou zem, kterou neprorazí. Pak snad otevře oči a uvidí teprve to prav světlo a ne mlhu, kterou považuje za jeho svět v jeho rukách.
Kde získal tak nepřekonatelně směšně velké ego?? Od jiných, slabších jedinců?? Ale kdepak, jsme přece všichni stejně silní, tak tedy kde?? Je to krok vpřed nebo vzad ve vývoji jedince ve společnosti?? O tom se můžeme jen přít. Možná závist, která ho pohltila mu dává sílu bojovat s ostatními osobnostmi. To je asi ta bezedná studna, ale co je v té studně, to mu je už jedno. Může být chytrý, může být předpovídající, ale chybí mu pořád ten pohled, který se dívá rovně druhému do očí. Ne pohled, který se dívá směrem dolů nebo nahoru. Každý se podívá někdy jiným směrem, ale konečný pohled končí v pohledu druhém. Pak je snadné pochopit rovnost. Ale to mu už nevysvětlím.
Otřel jsem nůž, který byl celý od krve. Položil ho na kuchyňskou linku, odkopl jeho a umyl si ruce od krve. ,,Dneska jdeme do čajovny." Vzpomněl jsem si. Zavřel jsem potichu dveře od kuchyně a odešel.
